Jak (ne)překonat jazykovou bariéru

Stála jsem frontu u pokladny, frontu, která bývá s marketingovými povánočními slevami mnohem delší, než fronty v období jiném. A ačkoliv, jakožto netrpělivý jedinec, nesnáším fronty, dnes mi to nevadilo, naopak.

Stala jsem se totiž svědkem vtipné scény, kterou bravurně sehrály paní prodavačka a slečna nakupující. To, co se odehrálo před mýma očima, mi připomnělo sehrané scénky ze zábavných televizních pořadů, ale v tomto případě jsem byla divákem „přímého přenosu“.

Kupující slečna byla mladá cizinka, nejspíš Italka. Nakoupila si hromadu oděvů a hodlala platit kartou. To, že na ní po celou dobu mluvila prodavačka česky, mě zpočátku neudivovalo, podobný pohled - nebo lépe řečeno poslech - se mi naskytuje docela často. (Považuji za důležité upozornit, že scéna se neodehrála na tržnici, nýbrž v docela luxusním podniku) Když ale počítač zahlásil paní prodavačce přečerpání limitu na kartě, začala scénka dosahovat komediálních rozměrů:

„Slečno, máte přečerpaný limit,“ oznámila prodávající a přísně vykoukla z pod svých brýlí. Italka, jak jinak, nerozuměla. A tak jen nechápavě zírala.

„Říkám vám, že máte přečerpaný limit!“ zvýšila prodavačka hlas. Reakce Italky byla stále stejná, nakrčila nos a přimhouřila své hnědé nechápavé oči.

„Slečno, máte přečerpaný limit!“ zakřičela již opravdu velmi hlasitě prodavačka.

Měla jsem chuť vysvětlit, že jazyková bariéra spočívá v rozdílných používaných symbolech, tedy v rozdílu řeči, nikoliv hlasitosti, ale nechtěla jsem ze sebe dělat hulváta, co všechno ví a všechno zná.

Šlamastika pokračovala. Prodavačka rozčíleně vracela nevyužitou kartu Italce a mávnutím ruky jí odkazovala k odchodu. Italka zase pokývnutím na kartu dávala znamení, ať to zkusí znovu. A pak to přišlo, prodávající začínala mít snahu o dorozumění.

„Podívejte se, když mi nerozumíte, tak já vám to řeknu jinak!“

Už už jsem myslela, že zkusí pár anglických slovíček nebo že třeba použije neverbální komunikaci (lomcování rukama a nohama je po angličtině nejvyužívanější řečí), ale to jsem se mýlila. Prodavačka se nadechla, jako by ji měl čekat nadlidský výkon, a spustila: „Takže - tady ta karta už vám nefunguje, nemáte jinou?“

Obměnou slov že by jí Italka měla porozumět?

Následovalo totéž jako v předchozím scénáři, tedy neporozumění Italky a prodavaččino přidávání na hlasitosti. A pak už jsem to nevydržila a zakročila. Ukázalo se, že Italka rozumí anglicky, a tak nakonec zaplatila kartou jinou.

Tentokrát byl nákup úspěšně dokončen, ale co příště? Ne vždy musí stát ve frontě někdo, kdo se rozhodne účinkovat v přímém přenosu komediálního představení.