pátek 2. ledna 2009

Jak na Nový rok...

Pověry... Je jich spousta. Nechoď pod žebříkem, nejez drůbež první den v roce, nepiš na Štědrý den zamilovaný dopis... atd. Sama nedokáži říct, zda pověrčivá jsem či ne, jsou pověry, které mě dohání k šílenství a odpovídám na ně stylem: "Co to je za pověru? Kdybych všechny dodržovala, nemohla bych pak dělat nic!" Ale jsou pověry, ve kterých jsem vyrůstala.

Nikdy se nestalo, že bych první den v roce jedla drůbež, každého 1. ledna jsem měla k obědu čočkovou polévku, po každém Štědrém dni jsem si do peněženky schovávala rybí šupinu... A snad nikdy neuběhl první novoroční den, kdy by mi nebylo připomněno: jak na Nový rok, tak po celý rok!

Letos (vlastně již loni) jsem prvně trávila Silvestra sama. Ne že by nebyla příležitost strávit večer v zajímavé společnosti, spíš chyběla nálada. Mé nachlazení a výron kotníku podpořilo mou přirozenou lenost a já se nechtěla poslední den v roce vyhrabat z podpeřiny. Vypila jsem mnoho kafe, napsala jsem mnoho básní, nakreslila spoustu obrázků a zapálila nespočet prskavek (to aby mi nebylo líto zmeškaných ohňostrojů). Převážnou většinu večera jsem však strávila - jak jinak - u počítače.

Odbila půlnoc, uběhlo několik hodin prvního dne roku 2009 a já si vzpomněla na jednu z nejznámějších pověr světa, tedy "jak na Nový rok, tak po celý rok!"

"Proboha, přeci nestrávím celý rok u počítače!" křikla jsem sama pro sebe a jala se uvést věci do pochodu. Počala jsem vařit, nezmohla jsem se na nic víc než na vajíčka (ostatně, jiné ingredience jsem ani na skladě neměla), plán mi však zkazila zkažená vejce, ze kterých nevypadl klasický žloutek s bílkem, ale cosi divně páchnoucího.

Hm, takže vařit po celý rok nebudu, co takhle hrát na klavír? Činnost, jež mě přestala bavit po asi tisíci zkažených tónech, tak zkažených, že ani já, člověk s absolutním hudebním hluchem, je nebyl schopen poslouchat.

Fajn, aspoň si zkulturním byt. Většinou mám smysl pro design, však tentokrát se mi jaksi nedařilo. Asi hodinu jsem stěhovala knihy (které se mi již nevejdou do knihovny) z klavíru na sedačku a ze sedačky na parapet a z parapetu zase na klavír, až mi došlo, že ani na jednom místě to nevypadá dobře, vzdala jsem to a knihy nechala ležet na zemi.

Tedy architekt ze mě nebude, co kdybych raději psala, činnost, která mě nikdy nezklame. Vymyslela jsem příšerný fejeton, který nemá hlavu ani patu, natož nějakou rozumnou pointu.

O.k., měla bych vypadnout. Odejít z bytu a věnovat se činnosti, která se nemůže nevydařit. Jako třeba procházka! Hodiny odbily pátou a já si uvědomila, že v šest hodin by se měl konat novoroční ohňostroj. Skvělé, odeberu se tam!

Po cestě jsem si zlomila podpatek, na místě, kde jsem byla přibližně o půl hodiny dříve, mě otravovalo asi 5 ožralých chlapců (mimo jiné mě polili jakýmsi páchnoucím alkoholem) a po cestě zpátky jsem mrzla tolik, že jsem necítila prsty na nohou.

Jaké z toho plyne ponaučení? Celý příští rok mě nikdo nedostane od počítače!

(Ačkoliv můj první den v roce nebyl dle mých představ, byl jakýmsi způsobem - snad za to může ten ohňostroj - kouzelný. A přes všechny útrapy jsem neztratila úsměv, nebo vlastně smích nad sebou samou, z tváře. Kéž by platilo: jak na Nový, tak po celý rok... Mám jakýsi podivný pocit, že má oblíbená devítka v datu lecčím zamíchá...)

Krásný nový rok všem, ať i překážky je možno překonat s úsměvem! :o)

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

To se to jednoduše říká - člověku, co bez úsměvu nefunguje. Vlastně bych chtěl někdy vidět smutnou Gabču - jde to? Jsi jako pozitivní záře, co kde projde, tam se to usmívá. Kéž bys procházela častěji.

Gabra řekl(a)...

Milý anonymní, věř mi, že umím být i zamračená a pořádně protivná. Ono to tak asi má být, kdyby ne a můj úsměv by se stal pravidlem, to by pak nemohl být nikdy a nikomu vzácný. :o)

Anonymní řekl(a)...

Jsem rád, že jsou i jiní introverti, kteří jako já ignorují veselí organizované v určité státem uznané dny (nemluvím zde o škodlivosti podpory takového veselí alkoholem a výbušninami, to je jiná kapitola). Usmívám se nad sdělením: "Vypila jsem mnoho kafe, napsala jsem mnoho básní, nakreslila spoustu obrázků a zapálila nespočet prskavek," protože to je přesně ono: Proč by měl poslední den roku být jiný než ty ostatní? Ale nad formulací "já se nechtěla poslední den v roce vyhrabat z podpeřiny" jsem se zarazil. Co je to "podpeřina"? Nějaký krajový či odborný výraz pro jakousi další vrstvu mezi duchnou a spáčem? Pomoc jsem hledal ve specializovaných jazykových slovnících a o skladbě lůžkovin jsem se poučil i v textu Andersenovy pohádky O princezně na hrášku. [Stará královna] "sebrala z postele všechny peřiny a slamníky a položila až na samé její dno hrášek. Pak vzala dvacet žíněnek, ustlala je na hrášek a na žíněnky ještě dvacet peřin s prachovým kajčím peřím. V té posteli měla princezna spát". O nějaké podpeřině zde ale není ani zmínka. A můj závěr? Dánský pohádkář podpeřinu prostě nezmiňuje, jako nezmiňuje peřinu či jinou svrchní pokrývku, poněvadž ta na zamezení otlačenin od hrášku umístěného vespod nemůže mít žádný vliv! Právníci, fyzici či biologové by řekli, že úvaha o její prospěšnosti je v tomto případě irelevantní. Neřekli by to samozřejmě výrobci a prodejci peřin a podpeřin, to je jisté. Masivní reklamou, barnumskými titulky v seriózním tisku a vystoupeními celebrit a dalších osobností by dokázali rozdělit společnost na dva přibližně stejně velké názorové tábory, vehementně zastávající ten či onen (navzájem protichůdný) názor. Nechci končit chmurně svou vizi a představovat si sprostotu internetových diskusí na toto téma, násilí v ulicích a v parlamentu. Stačí mi pobavené zjištění, že nikdo nikdy podpeřinu neviděl, ale všichni jsou o její existenci přesvědčeni. Neboť jak by se jinak mohli o jejím vlivu na odstínění či neodstínění hrášku přít? Museli by si najít jiný, zástupný problém. Ať tak či onak, na princeznu o Silvestru pod peřinou, básnící, pijící v posteli jedno kafe za druhým a zapalující v ní prskavky, všichni - včetně kardiologů a požárních preventistů - zapomněli. Protože takoví jsou lidé, milují především sebe a baví se zástupnými problémy. Proto mezi ně, a na Silvestra zejména, princezny nepatří...

(4.1.2008, Joachim Roboťuk)

Anonymní řekl(a)...

A svůj komentář jsem neantedatoval, nýbrž jsem byl natolik v zajetí minulého roku, že jsem k němu omylem připojil datum 2008. Vypadá teď jako z nouze ctnost tvrzení, že jeho obsah má nadčasovou platnost? Vždyť je to pravda!
(Joachim Roboťuk)