pondělí 21. září 2009

Ladurée, macaronový ráj

Když jsme společně s přítelem před cestou do Paříže sestavovali itinerář, co všechno musíme (a především chceme) na naší cestě podniknout, v harmonogramu nemohly chybět podniky, jež se chlubí věhlasnými francouzskými macarony... Díky přítelovu trpělivému studiu zahraničních webových stránek, potažmo blogu cukráře Davida Lebovitze, přibyly v průvodci vlastní výroby také tři pobočky podniku Ladurée.

Historie Macaronu / Makronky

A co že je to vlastně "macaron" (český, avšak nepříliš používaný ekvivalent: "makronka")? Když v naší republice zmiňované slovo vyslovím, většina mých známých si představí těstovinu (těstovina podlouhlého tvaru se píše s písmenem K - "makarón"). Naštěstí, povědomí o světových kulináriích neustále stoupá, a to díky internetu, stále většímu množství kulinářských TV pořadů a vycházejících knižních kuchařek... A tak dávám budoucnost i macaronu, pochoutce, která byla na českých pultech donedávna k vidění zřídkakdy. Však s příchodem různých francouzských podniků i na náš trh (jmenujme například známý podnik "Paul") snad dostane pojem macaron také svou podobu.

Macaron je piškot, který se vyskytuje v Evropě, především pak ve Francii již od dob renesance. V 18. století se stal specialitou lotrinské gastronomie (oblast v severovýchodní Francii). Tato placička je vyráběna v různých příchutích, pochutnat si tak můžete na klasickém čokoládovém, vanilkovém nebo kávovém macaronu, ale také například na macaronu s příchutí růže.

Historie Maison Ladurée

Všechno to začalo v roce 1862, kdy si mlynář jménem Louis Ernest Ladurée založil pekárnu na Rue Royale v Paříži.
Po necelých deseti letech, během povstání pařížské komuny, pekárna shořela, však rodina Ladurée to nevzdala a na tom samém místě pekárnu obnovila. Výzdobou interiéru byl pověřen Jules Chéret - slavný umělec. Při výzdobě podniku Ladurée čerpal z malířských technik používaných v Sixtinské kapli nebo Opeře Garnier. Pekárnu zdobí například baculatými andělíčky oblečenými v kuchařském oděvu.

V dobách druhého císařství se kavárny rozšiřují a stávájí stále luxusnějšími. Lidé chodí více do společnosti a literární a čajové salóny nabývají na oblibě.

Teprve v roce 1930 ale přichází opravdová zlatá éra Ladurée. Vnuk zakladatele - Pierre Desfontaines - přichází s myšlenkou lepení macaronů - dvě macaronové "skořápky" slepuje k sobě za pomocí tzv. ganache - krémové náplně různých příchutí.

Noblesní podnik Ladurée se rozšiřuje a v září roku 1997 je otevřena pobočka dokonce na jedné z nejslavnějších ulic na světě - Avenue des Champs Elysees.

Tím ale historie Ladurée nekončí. Podnik se setkává s kladnou odezvou, s nárustem turistů samozřejmě i zahraniční, a skupina Ladurée hodlá jít tomuto zájmu vstříc a možná se tak neubrání rozšíření do dalších světových metropolí (pobočky Ladurée jsou již k vidění například ve městech Tokyo nebo Monaco).

V Ladurée na Avenue Champs-Elysées

Pobočka Ladurée na Avenue Champs-Elysées byla otevřena v roce 1997, jak již bylo zmíněno. Denně jsou zde pečlivě vyškolenými kuchaři připravovány čerstvé cukrovinky a výrobky z pečiva, v nabídce jsou ale také jednoduchá tradiční jídla, která zaženou hlad i v obědovém či večerním čase.

Interiér Ladurée Champs-Elysées byl navržen francouzským architektem a designérem Jacquesem Garciou. Pobočka je jednou z největších. Krom zahrádky se pyšní ohromným barem a několika salónky, přičemž každý má různé designové uzpůsobení.

Ladurée Champs-Elysées jsme navštívili v podvečerním čase a kvůli hezkému počasí jsme se rozhodli uchýlit na zahrádku. Několik minut jsme museli počkat, než se uvolnil stůl a obsluha nás konečně usadila. Dostali jsme čisté ubrousky a menu. Abychom zahnali hlad, vybrali jsme si "Club Poulet" - kuřecí club sendvič (téměř všude běžně nazýván Club Sandwich) s bramborovými hranolkami, který jsme se rozhodli zapít Coca-colou light.

Než si nás obsluha všimla, trvalo to až nepříjemně dlouho. Ačkoliv byli zaměstnanci Ladurée na první pohled profesionální (stejnokroj, úsměv a naučené pobíhání po place), nakonec se projevili jako stinná stránka podniku. Očividně dávali přednost místním před turisty a než zaznamenali naše "volání" nebo to, že již dlouhé minuty před námi leží menu bez objednávky, trpěli jsme hlady, obzvlášť při pohledu na překrásné dezerty u okolních stolů.

Zatím jsme měli alespoň šanci pozorovat osazenstvo Ladurée. Na první pohled je vidno, že povědomí o podniku se rozšířilo do všech světových krajů. Ladurée hýři všemi národy, převážně pak arabskými. Minimálně u každého druhého stolu seděly rodiny turistů mluvící různými jazyky a objednávaly převážně dezerty a zmrzliny. Jídelní lístek Ladurée vypovídá o historii macaronu, že právě díky rodině Ladurée se tato pochoutka dostala na světlo světa. A můžete si tak nabídnout nejen klasický macaron různých příchutí, ale například i macaronovou zmrzlinu (miska zmrzliny zdobené mnoha malými barevnými macaronky).



Když před nás byly položeny talíře s Club Sandwichem, na okolní stoly jsme rychle zapomněli a pustili se do jídla, ke kterému nemám žádné výhrady. Křupavý toast plněný kuřecím masem, sýrem, vejcem a zeleninou byl doplněn o plátek libové slaniny a porci domácích maxi hranolek. Zelený salát byl čerstvý a zalitý jen malým množstvím nenápadné a chutné zálivky. Cena jednoho Club Poulet: 17,00 E.

Co nás překvapilo a poučilo do dalších dní pobytu v Paříži, byla cena Coca-Coly. Stála téměř polovinu ceny sendviče, a to celých 6,90 E. Tak jsme zjistili, že vynikající voda (např. Evian nebo Perrier), která je u nás dvakrát tak drahá jak nápoj Coca-Cola, je v Paříži většinou mnohem levnější. Nemluvě o tom, že zdravější.

Po tom, co jsme si pochutnali na dobrém sendviči a znovu si vyčkali nehezky dlouhou dobu na obsluhu a na účet, jsme se vydali vystát frontu k pultovému prodeji uvnitř pobočky Ladurée, kde jsou k dostání nejen věhlasné macarony a všemožné pochoutky z výrobny Ladurée, ale také spousta jiných produktů, které mohou být například hezkým suvenýrem z Paříže. Ladurée nabízí vyhlášené aromatické svíčky, kosmetiku, parfémy, bloky s logem, vějíře a podobné doplňky... Ať už nakoupíte jakékoliv konfety, vše je úhledně zabaleno do krásných krabiček, samozřejmě s logem Ladurée. A na vaše přání případně ještě vloženo do dárkové tašky či převázáno Ladurée stuhou.

Protože jsme v Paříži trávili teprve první den a na nákup dárků ještě nebyl čas, nakupovali jsme pro uspokojení našich chuťových buněk a nemohli jsme jinak, než ochutnat slavné macarony. Nakoupili jsme osm macaronů, s příchutí "Chocolat - Café - Vanille - Pistache - Chocolat Amer -
Caramel á la Fleur de Sel - Fleur d´Oranger - Pétale de Rose" (čokoláda - káva - vanilka - pistácie - hořká čokoláda - karamel s hrubou solí- květ pomeranče - okvětní lístky růže; na fotografii zleva) a vydali jsme se je sníst do nedalekých zahrad Jardin des Tuileries.

Macarony byly výborné, ve srovnání s těmi, co jsou k dostání na našich pultech, velmi výrazné. A ačkoliv bych si klepala na čelo, kdyby mi nedávno někdo řekl, že mi bude chutnat i macaron s příchutí růže, musím uznat: výtečné byly všechny. Jen se rozplývaly na jazyku.

Ladurée Paris; 75, Avenue des Champs - Elysées, 75008, Paris



5 komentářů:

Baarny řekl(a)...

úplně jsem z toho dostala hlad :)

Anonymní řekl(a)...

Teda!!! Tak po tomhle článku se musím cestou do práce stavit pro nějakou dobrůtku.... :o)
mamina

Anonymní řekl(a)...

Hm, macaron! Jeden z mých nejoblíeběnějších dezertů. Bohužel jsem měl možnost ochutnat jen ty v ČR, převážně u Paula.

Anonymní řekl(a)...

Pěkný příspěvek=
Do Laduree bych se někdy ráda podívala, proto mě článek potěšil. Celkově mě tento blog zaujal, přeju hodně štěstí ve dalším psaní=) Theresae

Anonymní řekl(a)...

Doporučuji všem tuto restauraci a musím vyslovit nesouhlas s jejím popisem jako bistra s prostou kuchyní. Shodou okolností jsem dva dny před návštěvou této restaurace obědval v mišelinské restauraci Jules Verne a snídal v restauraci La Cinq v hotelu Four Season a je nutné vyzdvihnout, že pokud si nedáte sendvič, čož je na tomto místě škoda, ale menu za 39EUR k tomu vodu a lahev vína ocitnete se za tuto řádově nižší cenu v kategorii jídla i obsluhy na úrovni nejlepších pařížských restaurací.
Obsluha aniž byste si to uvědomili Vám svou pomalostí jen slušně naznačila, že o hosty, kteří si dají v době večeře sendvič a kolu, prostě nestojí a podle mého názoru právem.
Jinak přeji všem dobré zážitky v této restauraci, která ve všem dostojí svému jménu, prostě jídlo na úrovni za skvělou cenu.

Autorovi článku děkuji za pěkný popis historie Ladureé.