Ronen s kytarou

V každém pracovním dni si to stereotypně šinu k tramvaji. Ráno na Žižkově, večer na Smíchově. Však některé večery je má stereotypní cesta obohacena. To když k ní zahraje pan neznámý s kytarou.

Často se mě lidé ptají, proč Praha? Proč jsem z té utulné a malebné vesničky utekla do velkoměsta, kde se denně musím prodírat davy uspěchaných lidí. Jak zvláštní je, že když jsem byla "holka z Holomóca", taky jsem pod pojmem - Praha - viděla jen shon a přeplněná metra. Dnes něco podobného vůbec nevnímám. A Prahu vidím zcela jinýma očima.

Když se večer procházím po Vyšehradě, i posté jsem jako Alenka v říši divů. Šinu si to na Karlův most a znovu a znovu koukám přes rameno potulného malíře. Když nemůžu spát, oblékám tepláky přes pyžamo a procházím Staré město, osvětlené pouličními lampami, a oči mi září nad těmi všemi bdícími blázny, co jako já, ve tři ráno, chodí sem a tam...

A nebo se prodírám do hloučku zvídavých lidí, co se seskupují u potulných umělců. Malířů, polykačů mečů, zpěváků, hudebníků... A opakuji si tu praštěnou frázi: "proč Praha?" Uchichtávám se nad ní. Přesně proto!

Na Smíchově, před vstupem do metra, kde prodávají párky, sem tam posedává muž s tmavými vousy a kouzelnýma očima, co brnká na kytaru a co se mu to tolik daří. Zpívá a zpívají všichni s ním. A já se přidávám, unešena atmosférou. Tleskám a do pouzdra od kytary mu házím drobné. A těším se na další píseň. Pecku Pink Floyd či Metallicy, něco od Nirvany... Ačkoliv mi to anglicky dobře nejde, nemůžu si nebroukat s ním, když to zvládají i další jeho posluchači, třebas jeden bez domova, co tam nikdy nechybí. Co nenosí za pasem krabicové víno a rum, ale růžovou dětskou kytaru, kterou kdoví kde vyhrabal.

Když zpěvák kytaru balí a opouští zvídavé posluchače, tleská se a píská, to aby ještě neodcházel, vždyť my chceme slyšet další!

"Zítra zase přijdu!" slibuje anglicky a odchází, muž s tmavými vousy a kouzelnýma očima, co ve futrálu od kytary má vystavené CD s nápisem Ronen. Snad jeho jméno, nevím. Hlavně že mi zase přijde zazpívat na cestu...