čtvrtek 10. června 2010

Než dojde ke svatbě

Ještě, že nejsem chlap. 

Nechtělo by se mi čůrat ve stoje, nemohla bych bez posměšků ostatních brečet a především... čekalo by mě žádání o ruku. To musí být děs - vyslovit tu větu a čekat, zda mě holka odmítne či ne. Vymyslet něco originálního, abych podpořil pozitivní odpověď a vědět, že když to neudělám, bude mi to vyčítáno celý život.

Poslední dobou se v mém okolí nějak roztrhl se svatbami pytel. Snad slunečné počasí zamilované páry navnadilo (nebo partnery konečně holky uhnaly? :o)). Jedna kamarádka, druhá kamarádka a do třetice všeho dobrého - volala mi přítelkyně z daleka:
"Budu se vdávat!", křičela do telefonu. "Ach, gratuluji!", snažila jsem se projevit nadšení po americku. "No jo, konečně jsem ho ukecala, trvalo mi to tři roky, ale já jsem věděla, že se jednou přemluvit nechá!"

Nemám nic proti svatbám, naopak, jako každá holka se těším, až se na jeden den v mém životě stanu princeznou. Ale nějak přestávám rozumět partnerskému modelu, jak se ke svatbě dostat. Když jsem byla holčička, myslela jsem si, že to funguje takto: 

- Dva lidé se zamilují.
- Začnou spolu, jak se říká, chodit.
- A jak tak plyne čas, jejich vztah se příjemnými i nepříjemnými chvílemi utužuje.
- Děvče jednoho dne začne naznačovat něco o svatbě, dětech, bydlení atd.
- Chlapec není k tomuto kroku připraven. 
- Děvče se chlapci dvoří víc a víc, až chlapec podlehne a pokud děvče bezmezně miluje, jednoho dne se rozhoupe a požádá ji o ruku.
- Svatba. 

Ale ono to je jaksi jinak. 

- Dva lidé se zamilují.
- Začnou spolu, jak se říká, chodit.
- A jak tak plyne čas, jejich vztah se příjemnými i nepříjemnými chvílemi utužuje.
- Děvče jednoho dne začne naznačovat něco o svatbě, dětech, bydlení atd.
- Chlapec není k tomuto kroku připraven. 
- Děvče se chlapci dvoří. 
- Chlapec není k tomuto kroku připraven. 
- Děvče ukazuje na hodinky: "miláčku, už je ten pravý čas!"
- Chlapec není - o to víc - připraven. 
- Děvče se rozčiluje, hlasitě.
- Chlapec dělá úšklebky: "ále jó, vždyť já si tě vezmu!"
- Děvče ale pořád nemá prstýnek, a tak smutní. 
- Chlapec se nejspíš cítí zahnán do kouta.
- Děvče vyčítá. 
- Chlapec se vzdává a žádá děvče o ruku.
- Svatba. 

Tak nějak chápu význam slova "stíhačky". 

Omlouvám se všem kamarádkám, které jsem tímto urazila. Ale já to nemyslím zle, jednou mě to čeká taky. :)

4 komentáře:

Natálka řekl(a)...

Já nevím, pořád se ještě žádá o ruku? Myšlíš že koleno zabere nebo vypadá spíš směšně? U nás to vypada tak, že by bylo hezké se třeba někdy vzít. A6 na ty děti. To by rozhodně hezké nebylo

Gabra řekl(a)...

Naty: Jak kde, v některých domácnostech je stále "požádání o ruku" vyžadováno. Ale dnes je doba, kdy není až tak výjimkou, když poždádá o ruku něžnější polovička. :) Že bude hezké se někdy vzít, to asi takhle funguje všude. Ale třeba pak jednoho začne štvát, že se o tom jenom mluví. A pak přichází na řadu, v jistých případech, stíhání. Tak jsem to alespoň vypozorovala.

svatapohlidal řekl(a)...

Ahoj Gabi, v tomhle pripade jsem asi klasickej typ muze, ktery rozhodne stoji o to, pozadat svou pritelkyni o ruku...musi to byt ale ciste moje rozhodnuti a nee ze me do toho nekdo bude tlacit :) Svata P.

Natálka řekl(a)...

Gabi - No je pravda, že žádání o ruku hlavně v některých rodinách poěší rodiče, když řijde nápadník požádat o ruky dcérečky. Ale myslím, že pokud se v dnešní době plánuje svatba, tak už nastávající asi ví odpověď a nemusí se moc snažit. Já bych samozřejmě byla ráda za něco romantického a ani to koleno by mi nevadilo a možná by mi i bylo líto kdyby ten vztah přešel plynule ke svatbě bez klasického požádání o ruku. Ono to potom dává člověku takový pocit, že je pořád žádanej a že o něj ten druhý bojuje a usiluje a že mne partner nebere jako samozřejmost. Proto si my holky na to asi tak potrpíme :D