Dortohody

Vzpomínáte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Asi tak to vypadá, když vařím dort já. Nedávno jsem dávala do trouby jednoduchý jablečno - tvarohový koláč, na kterém se "nedá nic zkazit". Proč tedy přítel po deseti minutách volal: "Nesmrdí tady něco" a o pár vteřin později vytahoval z trouby koláč nikoliv jablečný, ale uhelný... ?
Naštěstí je svět o protikladech. Žijí na něm holky a kluci, z nichž někteří smýšlí pozitivně a jiní negativně. Existuje dobro a zlo, natáčí se pohádky a horory, s Mikulášem chodí Andělé a Čerti, máme den a máme taky noc. Venku bývá zima i teplo a na světě jsou ti, co neumí péct a potom ti, co péct umí.
A těm musím vzdát hold. A nejsou to jenom naše babičky...

Měla jsem narozeniny. Polokulaté narozeniny. A s nimi malou depresi (věkem to však ještě snad nebude). Ovšem deprese netrvala dlouho, byla postupně rozptýlena spoustou vynikajících soust, které nelze tak snadno popsat. Tak tedy postupně:

Mrkvový dort
Dokážete si představit, jak se stereotypní holka, co nenávidí zeleninu, a už vůbec ne tepelně upravenou, kouká na mrkvový dort? Jo, asi jako koza koukající se na partičku lidí hrající Člověče, nezlob se (absolutně nechápe, proč to dělají). A stejně tak jsem já nechápala, proč pořád v Americe jedí mrkvový dort.

Už to chápu... Myslela jsem si, že ho nikdy nepozřu, ale když jej přítel vytáhnul z trouby, tak krásně to zavonělo! A když ořechovo mrkvovou příchuť doplnil o citronovo sýrovou polevu, bylo to jasné. Že nevíte, jaký je můj oblíbený dort?

Tyčinkový dort
A nebo jak jinak lze nazvat dort z čokoládových tyčinek? To se takhle jednoho dne (mého narozeninového dne) moje drahá polovička rozhodla, že mi upeče dort. Jenže hotové korpusy zcela neodpovídaly jeho představám (mně se zdály být fajn, ale já jsem pejsek a kočička). Ten připravovaný dort měl mít totiž korpusy nadýchanější. A tak je zlikvidoval. Však jeho likvidace spočívala v tom, že běžel do obchodu pro čokoládové tyčinky Mars, kterými (a neptejete se mě, jak to udělal) ty nepovedené korpusy pospojoval a polil. A co vzniklo? Neuvěřitelně úžasný hořkosladký dort, po kterém jsem toužila celé dětství. No které dítě by netoužilo po dortu z čokoládových tyčinek?!

Čokoládový dort
Jsem posedlým milovníkem čokolády. Všechno, co obsahuje slovo "čokoláda" neurvale zbožňuji. Líbí se mi kniha Čokoláda, mám ráda film Čokoláda, kupuji čokoládové sladkosti, nejhezčí jsou čokoládové oči, chtěla bych mít čokoládové vlasy i čokoládovou pleť. Pokud chodím na masáže, pak na čokoládové. Mrzí mne, že neexistují čokoládové žvýkačky a jestli se mně jednou budou chystat oběsit (nebo upálit jako čarodějnici) a zeptají se mě na poslední přání, budu si přát vykoupat se v čokoládě. Zaplavat si v ní. Umřít v ní (alespoň by nebyl tolik cítit smrad ze spálené kůže).

Víte co to je 24 let volat před každými narozeninami po ryze čokoládovém dortu a 24 let jej nedostat? Ale dočkala jsem se. Čokoládového dortu vyrobeného z čokolády s vysokým obsahem kakaa, který chutnal jako... jako čokoládový dort v mých snech. A nezbývá mi, než doufat, že jej přítel dokáže udělat stejně i podruhé, protože s nadýchaným čokoládovým dortem je svět prostě hezčí.

Dort s baletkou
K tomu nemám slov. Sestra mi vždycky rozumněla. A na mé pětadvacáté narozeniny mi dopřála být baletkou. Baletkou na čokoládovém dortu. (A pro ty, kteří by tomu rádi víc porozuměli, je zde tento článek.)

Dort od babičky
Babička Vlasta byla vždycky tou správnou babičkou, babičkou, na kterou jsem se mohla spolehnout. Když jsem se bála říct rodičům o špatné známce, šla jsem nejdřív za babičkou. Když jsem v životě nevěděla, jak dál, obrátila jsem se na babičku. Když jsem se nemohla rozmyslet, jakou knížku číst, už mi tu pravou strkala babička pod nos. Když nevím, jak správně upéct kuře, volám babičce. A každičké mé narozeniny jsem věděla, že dostanu dort. Dort od babičky. Dort, který mi už 25 let chutná stejně. Protože je babiččin. A to už nikdy nikdo nedožene.