středa 22. července 2009

Nesnesitelná radost bytí

Můj bráška má pět let.

To malé miminko, co jsem před léty spatřila prvně v porodnici a zamilovala se do něj, vyrostlo v blonďatého hyperaktivního kluka, který by svou energií předčil veškeré příbuzenstvo.

Protože mi nebylo dáno, abych v jeho "slavné první půlkulatiny" byla s ním, zatelefonovala jsem mu.

"Pábinto, já jsem dostal k nalozeninám velitý tunely! Plo auta a vláčty, musíš se na ně pžijet podívat. Ale počtej, já už musím si jít hlát, tak já ti dám zase mamintu."

"To si se mnou moc nepokecal", stěžuju si mamince, v tom však z povdzálí slyším:
"Počtej, maminto, ještě mi dej Pábintu, já jsem jí něco zapomněl žíct. - Pábi, a eště jsem dostal novou velitánstou toloběžtu! Oplavdickou!"
"Vážně opravdickou? Velikánskou? Tý jo, a budeš na ní umět jezdit?" opáčila jsem.
"Jasně, že budu, musíš se pžijet podívat. A já už musím jít si s tím vším hlát. Jo a počtéj, ještě jsem dostal dort! Velikej a doblej dort, já ti kousek nechám. Tak ahoj, já už ti dám mamintu!"

A utíkal se znovu (tipla bych, že posté) pokochat narozeninovými dárky.

Ten život ale strašlivě letí... Pět let uteklo jako nic. Za chvíli to budou kulatiny, pak další. A kdo ví, jestli mi i dvacetiletý bráška bude každým telefonátem či setkáním připomínat, že právě proto, jak ten život letí, měl by se pořádně užít... A že je spousta důvodů k radosti bytí.

Tunely, "toloběžta", dětský smích, dospělý smích, nebudit se sám, slunce, voda, piknik, čokoláda, vlčí máky, třešně, vůně lesa... a víte co, vymyslete si to sami!

(A tak si říkám, že někdy ty mé výlevy radosti bytí jsou docela nudné, ale když ono je tak nesnesitelné nechávat si to všechno pro sebe).

No a když už jsme u těch sourozenců, co mi svými úsměvy připomínají, jak je na světě hezky, má mladší (leč chytřejší, jak vždy nerada přiznávám) sestra Barča má "miminko". Má neteř se jmenuje Isabella, je děsně chlupatá a svými černými kukadly si získá naprosto každého - asi jako Barča. Jablko totiž nepadá daleko od stromu.


5 komentářů:

Baarny řekl(a)...

;o) ňu ňu :D

phoniq řekl(a)...

Jen tak žít pohádkový život ...

crusader11 řekl(a)...

To je hezký , jak ho máš ráda ...

Natálka řekl(a)...

Děkuji za zvednutí nálady :-) I když moje radosti a starosti jsou často jako na houpačce a stejně, jako se umím bez důvodu smát, přijde občas i ta slzička, je dobré si připomenout, že smát se na první pohled bezdůvodně není nic nepřirozeného. Ale kdo chce šťastný býti, vždycky si mák najde :-)

Anonymní řekl(a)...

Super-máš dar slova...:-)