A teď babo raď!

Rozhodla jsem se stát dospělou (alespoň trochu). A protože moje nedospělost se projevuje především roztržitostí, nespolehlivostí a nepraktičností, tedy vlastnostmi, které jsou mé povaze tolik blízké, první krok k dospělosti je: dát životu řád.

A jak takový krok vypadá? Tak především - nejen že vlastním, ale také používám diář. Nepřečtené e-maily označuji černou barvou, ty, co je nutné pracovně vyřídit červenou a maily, které se týkají věcí soukromých, barvou modrou. Oblečení skladuji v šatníku (nikoliv na sedačce). Když nemám co na sebe, neběžím ihned nakoupit nový outfit, ale nejdřív vyperu. Nakoupila jsem si spoustu krabic a pořadačů a boxů. A také další knihovnu, to abych na knihy nenáražela na pračce, toaletě a pohovce. Pořídila jsem si finanční poradkyni, ba dokonce mnou donedávna zatracovaný kufřík s nářadím (ano, opravdu mám doma kladivo). A na východové dveře si pověsila ceduli "před odchodem z bytu vypni žehličku".

Nedaří se všechno naráz. Stále mi tenhle "vojenský systém" komínků ve skříni, uspořádaných šperků ve šperkovnici a červené e-mailové schránky není zcela blízký. Ale lepším se. A mé pokroky jsou znatelné (tak například je tomu už několik měsíců, co mi v bytě naposledy vzplanul ohýnek).

A protože na svých školeních neustále apeluji, jak důležitou roli hraje v životě první dojem (protože druhá šance udělat první dojem už nikdy nepřijde), napadlo mě udělat další zásadní krok k dospělosti. Umístit na vchodové dveře své jméno a před ně rohožku. Zdá se vám to jako běžná věc? Možná. Ale já tedy rohožce a jménu na dveřích přisuzuji velkou důležitost. A zodpovědnost.

Totiž umístit na dveře jméno, to není jen tak. Najednou bude moje anonymita ta tam. A když budu třeba pořádat noční párty a sousedi v baráku si budou navzájem stěžovat, už nebudu jen "ta, co dělala v noci bordel!", ale budu "Gabriela Sedláčková, která dělala v noci bordel!" Když budu na neschopence, nebudu se moct spoléhat na to, že kontrola mé vchodové dveře nemá šanci dohledat. Už se jen tak jednoduše za vchodovými dveřmi neschovám. Ani před exekutory, ani před zhrznenými milenci, ani před sousedy...

A rohožka. Věc, která dodá mému bytu na opravdovém "domově". Protože byt, před kterým leží rohožka, to už není jen tak ledajaký byt, kde bydlí v pronájmu anonymní studentka či brigádnice. Ale rohožka umocní útulno. A každému kolemjdoucímu a každému návštěvníkovi napoví. O mé čistotnosti, o mé povaze, o tom, co (nebo kdo) je čeká za dveřmi. Rohožka utvoří první dojem. Ten, který buduje (ne)sympatie celému dalšímu vztahu. Vztahu mezi mnou, mým bytem a mým návštěvníkem.

Nevěřili byste, jak náročné je dohledat rohožku, která má něco do sebe. Navštívila jsem asi 15 obchůdků, prolezla nespočet internetových stránek. Rohožka, která by mne na první pohled zaujala natolik, že bych se pro ni ihned rozhodla, prostě neexistuje. A tak jsem nakonec dala dohromady 4 rohožky, které by mně ani mému bytu nevadily, a potřebuji radu.

Mám dát přednost "kočičí rohožce" a zdůraznit tak mé feministické smýšlení ("Ženy a kočky si dělají, co chtějí, a chlapi a psi by se s tím měli smířit"). Nebo bych měla vybrat černo-bílou rohožku s květinovým motivem, která nic nezkazí, ale zároveň nijak nepřekvapí? Či se mám vybarvit do růžova a hosty vítat rozkvetle a něžně? Nebo bych měla podtrhnout svou lásku k abstrakci a tyrkysové barvě?

Tak, babo raď!