Když takový workoholic omarodí, je to vlastně zadostiučinění jeho neposlušnosti (přecházení všemožných viróz, nepřiměřený spánek, neumění "vypnout").
Ale když takový workoholic omarodí ve dnech své dlouho plánované dovolené, je to pěkná "křivárna".
Protože si ale uvědomuji, že nespravedlnost kterou děláme, a ta, kterou sami trpíme, není vážená na týchž vahách (řekl Ezop), zkusila jsem se netvářit ukřivděně a nemoci využít ve svůj prospěch.
A tak jsem doháněla spánkový deficit za poslední roky. Roztřídila CD a DVD dle abecedy. Probrala veškeré smlouvy a složenky za několik let nashromážděné a ty zbytečné - tedy téměř všechny - vyhodila. Přečetla jsem rozečtené knihy - a že jich bylo. Vyhodila z ledničky všechno prošlé, nahnilé nebo nedobré jídlo - a toho taky nebylo málo! Domalovala jsem veškeré načaté, ale nedokončené, obrazy. Přečetla jsem vynechané články v časopisech Art & Antiques (z let 2004 - 2007). Umyla jsem si okna, a to prvně za dobu svého pobytu v žižkovském bytě. Přišila jsem si knoflíky na všech košilích, na kterých chyběly. Dohnala jsem některé významné filmové resty.
Ale už "nicnedělání" nedokážu snášet dál a vyhlašuji všem nemocem bojkot. A jak jsem poznala, že je situace naprosto vážná?
1. Z nudy jsem začala žehlit. A vězte, že to se u mne nestává.
2. Mluvím sama se sebou, mnohem častěji než jindy. Navíc témata, která nahlas řeším, dosahují poněkud jiných rovin než obvykle. Např. "Mám si či nemám natřepat polštář?" Nebo: "To by mne ale zajímalo, zda ta úsporná žárovka pálí víc než žárovka neúsporná."
3. Nejen, že jsem vařila, a to několikrát denně, ale také jsem pekla. Moje nepoužívaná trouba měla nemalý šok.
4. Když jsem vytírala podlahu v koupelně, odtáhla jsem pračku a vytřela i za ní.
5. Mám naprostý přehled v seriálovém dění. Vím, kdo s kým spí v Ordinaci v Růžové zahradě, znám všechny slasti i strasti obyvatel Ulice a z fleku bych mohla nastoupit jako primářka do jedné z pražských nemocnic, protože léčivé procedury znám zpaměti. Málem bych zapomněla - jsem žhavým adeptem na tajného agenta BIS. Totiž Gil Grissom je mé druhé jméno a seriál Kriminálka Praha je v dohlednu.
Ba co víc, nejen, že už neznám herce jejich vlastními jmény, nýbrž těmi seriálovými, ale já si s nimi dokonce povídám. Ano, komentuji seriály, hlasitě! ("Ježišmarjá Magdo, hlavně tomu prevítovi nepomáhej podrazit pana primáře, ještě to pak všechno hodí na tebe a Čestmír se s tebou zase rozejde!")
Ještě mi chybí jehlice v rukou, sednout si vedle babičky a o tom, že jablko nepadá daleko od stromu nikdo pochybovat nebude.
Ale když takový workoholic omarodí ve dnech své dlouho plánované dovolené, je to pěkná "křivárna".
Protože si ale uvědomuji, že nespravedlnost kterou děláme, a ta, kterou sami trpíme, není vážená na týchž vahách (řekl Ezop), zkusila jsem se netvářit ukřivděně a nemoci využít ve svůj prospěch.
A tak jsem doháněla spánkový deficit za poslední roky. Roztřídila CD a DVD dle abecedy. Probrala veškeré smlouvy a složenky za několik let nashromážděné a ty zbytečné - tedy téměř všechny - vyhodila. Přečetla jsem rozečtené knihy - a že jich bylo. Vyhodila z ledničky všechno prošlé, nahnilé nebo nedobré jídlo - a toho taky nebylo málo! Domalovala jsem veškeré načaté, ale nedokončené, obrazy. Přečetla jsem vynechané články v časopisech Art & Antiques (z let 2004 - 2007). Umyla jsem si okna, a to prvně za dobu svého pobytu v žižkovském bytě. Přišila jsem si knoflíky na všech košilích, na kterých chyběly. Dohnala jsem některé významné filmové resty.
Ale už "nicnedělání" nedokážu snášet dál a vyhlašuji všem nemocem bojkot. A jak jsem poznala, že je situace naprosto vážná?
1. Z nudy jsem začala žehlit. A vězte, že to se u mne nestává.
2. Mluvím sama se sebou, mnohem častěji než jindy. Navíc témata, která nahlas řeším, dosahují poněkud jiných rovin než obvykle. Např. "Mám si či nemám natřepat polštář?" Nebo: "To by mne ale zajímalo, zda ta úsporná žárovka pálí víc než žárovka neúsporná."
3. Nejen, že jsem vařila, a to několikrát denně, ale také jsem pekla. Moje nepoužívaná trouba měla nemalý šok.
4. Když jsem vytírala podlahu v koupelně, odtáhla jsem pračku a vytřela i za ní.
5. Mám naprostý přehled v seriálovém dění. Vím, kdo s kým spí v Ordinaci v Růžové zahradě, znám všechny slasti i strasti obyvatel Ulice a z fleku bych mohla nastoupit jako primářka do jedné z pražských nemocnic, protože léčivé procedury znám zpaměti. Málem bych zapomněla - jsem žhavým adeptem na tajného agenta BIS. Totiž Gil Grissom je mé druhé jméno a seriál Kriminálka Praha je v dohlednu.
Ba co víc, nejen, že už neznám herce jejich vlastními jmény, nýbrž těmi seriálovými, ale já si s nimi dokonce povídám. Ano, komentuji seriály, hlasitě! ("Ježišmarjá Magdo, hlavně tomu prevítovi nepomáhej podrazit pana primáře, ještě to pak všechno hodí na tebe a Čestmír se s tebou zase rozejde!")Ještě mi chybí jehlice v rukou, sednout si vedle babičky a o tom, že jablko nepadá daleko od stromu nikdo pochybovat nebude.
Příspěvky
1 komentář:
No teda - možná by stálo poznamenat, že okna Tvého doupátka po dobu tvého bydlení na Žižkově přece jen myta byla - ať nejsi za "špindíru". Čí rukou není podstatné, ale byla... Jsem svědek :o) mamina
Okomentovat