Kolem 20. 4. jsem po dlouhé době zkontrolovala statistiky návštěvnosti mého blogu. Tedy v překladu: otevřela jsem si Google Analytics, abych se jako většinou potěšila pohledem na stoupající křivku návštěvnosti. A co se nestalo!
Křivka nestoupala, ale klesla, a to velmi strmě. Totiž na nulu.
Celé tři dny nikdo nenavštívil můj blog? Celé tři dny se ani jeden uživatel internetu nezajímal o moje slovní výlevy?
"Přeci píšeš blog proto, že tě to baví. Taky proto, že bez psaní nemůžeš být a tvůj oficiální prostor k publikacím (Subjektivník.cz) má nyní dovolenou. Vlastně ti vůbec nejde o to, zda se někdo tvé myšlenky zajímá nebo ne..."
Ehm, ehm! Všichni dobře víme, že lžu.
A můj pocit důležitosti se den ode dne sesypával jako domeček z karet.
"Možná chyba Google Analytics!" přesvědčovala jsem se po týdnu. A tak jsem zaktualizovala HTML šablonu a druhý den byla v práci brzy ráno, abych se přesvědčila. Zrada. Návštěvnost za poslední týden (včetně včerejšího dne): 0!
Náhle jsem si v těch pražských davech připadala naprosto anonymní. A jaksi se mi to nelíbilo. Měla jsem dvě možnosti: nad svou nedůležitostí brečet nebo s ní něco udělat. Rozhodla jsem se pro pohodlnější a zbabělejší cestu. Že víte, která to je? :o)
A po dvou týdnech jsem zjistila, že to byl opravdu výpadek Google Analytics.
A jaké z toho plyne ponaučení?
Pojďme si společně zodpovědět otázku: "Co kdyby to výpadkem nebylo? Čeho bych docílila sebelítostí?"
Vzhledem k tomu, že nepodceňuji své čtenáře, nechávám odpověď zcela na vás...
Křivka nestoupala, ale klesla, a to velmi strmě. Totiž na nulu.
Celé tři dny nikdo nenavštívil můj blog? Celé tři dny se ani jeden uživatel internetu nezajímal o moje slovní výlevy?
"Přeci píšeš blog proto, že tě to baví. Taky proto, že bez psaní nemůžeš být a tvůj oficiální prostor k publikacím (Subjektivník.cz) má nyní dovolenou. Vlastně ti vůbec nejde o to, zda se někdo tvé myšlenky zajímá nebo ne..."
Ehm, ehm! Všichni dobře víme, že lžu.
A můj pocit důležitosti se den ode dne sesypával jako domeček z karet.
"Možná chyba Google Analytics!" přesvědčovala jsem se po týdnu. A tak jsem zaktualizovala HTML šablonu a druhý den byla v práci brzy ráno, abych se přesvědčila. Zrada. Návštěvnost za poslední týden (včetně včerejšího dne): 0!
Náhle jsem si v těch pražských davech připadala naprosto anonymní. A jaksi se mi to nelíbilo. Měla jsem dvě možnosti: nad svou nedůležitostí brečet nebo s ní něco udělat. Rozhodla jsem se pro pohodlnější a zbabělejší cestu. Že víte, která to je? :o)
A po dvou týdnech jsem zjistila, že to byl opravdu výpadek Google Analytics.
A jaké z toho plyne ponaučení?
Pojďme si společně zodpovědět otázku: "Co kdyby to výpadkem nebylo? Čeho bych docílila sebelítostí?"
Vzhledem k tomu, že nepodceňuji své čtenáře, nechávám odpověď zcela na vás...
Příspěvky
9 komentářů:
RADIM: Já tu jsem denně, buď klidná. :-)
Vše mám pod kontrolou a vím o každém Tvém literárním počinu (díky sledování mistra google). Takže nezoufej, mi stálí zájemci jsme, byli jsme a budeme.
Myslel jsem, že blogy existují hlavně pro ukojení grafománie (každý máme něco) a je méně důležité, jestli je někdo čte nebo ne. No, je to jistě důležité, ale ne tolik, jako je důležitá možnost něco napsat, zviditelnit se. Tak takhle nějak jsem si to myslel, ale teď zjišťuji, že blogerům a blogerkám nestačí fakt, že existují, oni/ony se potřebují o smyslu své existence ujišťovat statistikami... no fuj! Výpadek Google Analytics je schopen zahnat je na Nuselský most. Kam jste to až došli, mladí přátelé?! Takhle se nechat vláčet moderními IT. - A propos, chtěl jsem tento příspěvek napsat pod svým nickem, ale za tu dobu, co jsem nepsal, jsem zapomněl své heslo! Cítím se z toho tak frustrován, je to najednou taková bezmoc, nemoct si vzpomenout na heslo... ještě že mi to dovolilo přihlásit se anonymně, odvděčím se systému a hrdině se podepíšu skutečnými iniciálami - PL. (P.S. Neznáte někoho v Gůglu, nemáte nějakého známého? Je nás už několik, co neumíme tak dobře psát, ale chtěli bychom se také zviditelnit, chtěli bychom být mobilní kamerou nafotografováni v pražských ulicích do připravované panoramatické mapy, jen nevíme, na kterém místě být a v kterou dobu. A u koho pak zajistit, aby nám neretušovali naše obličeje. Jestli nějaký takový kontakt máte, napište ho sem, prosím.)
Nejsem on-line mašina 2: Ale tu návštěvnost si každý ráno zkontroluju, ať se děje cokoliv. :)
Ale vážněji - Finding Your Voice In a Crowded World: Personal Branding, Social Media and You. (1,1MB, pdf)
Ať víš, na co se zaměřit, až zase budeš mít pocit, že chceš se svou nedůležitostí něco udělat.
No hezký, ale otevřelo se mi to v okně 10x10 cm a nejde zvětšit, má šedivě tu maximalizaci. To nic, seženu si lupu a zviditelním si nejdřív to pdf.
Myslím, že to má na svědomí tohle malý vyskakovací okno s komentáři. Klikni na ten odkaz pravým tlačítkem myši, vyber tu volbu, která říká "uložit cíl jako" nebo "uložit odkaz jako", někam si to ulož a pak otevři tu uloženou kopii. Ach ta technika... Nebo prostě navštiv http://www.socmedia101.com/ a stáhni to přímo z jejich sekce Ebooks.
Jo a pak to pdf můžeš nahrát do své čtečky elektronických knih, abys ho měla všude po ruce.
Ne, moment, tuhle poslední větu beru zpět, musel jsem si tě s někým splést. :)
Anonymnímu přispěvateli číslo 2: dneska bylo jedno Google auto viděno jak tankovalo kolem poledne na Agipce na Chodově. Ovšem nefotilo, kamery mělo zakryté.
Někdo tu byl téměř zoufalý z nulové statistiky, ale co my věrní čtenáři a sledovatelé, co již po dobu celého měsíce zaznamenávají nulový přírůstek myšlenek? Kde jsou nové úvahy a zamyšlení? Nemám vadný počítač? Gabrielo, Gabrielo - copak se to děje?
Most Blogs Now Abandoned
"Douglas Quenqua reports in the NY Times that according to a 2008 survey only 7.4 million out of the 133 million blogs the company tracks had been updated in the past 120 days meaning that "95 percent of blogs being essentially abandoned, left to lie fallow on the Web, where they become public remnants of a dream — or at least an ambition — unfulfilled."
Okomentovat