Tento blog byl doposud především prostorem pro mé "osobní výlevy". Většinou se neuchyluji k tomu, abych zde uveřejňovala texty někoho jiného (případně odkazy na ně), ani když narazím na článek velmi zajímavý, který bych ráda šířila dál. Ale dnes nemůžu jinak.
V médiích je v soušasné době diskutovaná národní anketa Kniha mého srdce. Anketa, nad jejíž existencí jsem se v minulosti zaradovala i veřejně, konrkétně v krátkém textu zde, na blogu. Zaradovala jsem se pro upřímnou a dlouhodobou lásku ke knihám, které jsou, jak z vlastních zkušeností získaných prací s dětmi vím, dnešní mládeží opomíjeny. Ať už díky televizi, díky počítači nebo různorodým možnostem zábavy, které se dnešním generacím nabízejí, je to škoda. A doufám, že souhlasit se mnou budou i nezarputilí čtenáři, číst se prostě musí. Naše průměrná slovní zásoba se rapidně snižuje, u dětí se čím dál častěji setkávám s otázkou "co to znamená?", a to nejsem typ člověka či učitele, který by používal nadměrné množství archaismů. Stačí vyslovit slova jako: "paralela", "sebestředný", "kompliment", "kompromis"... A už se nad hlavami malých (často bohužel i velkých) zvědavců hlásí několik ručiček, které se dožadují vysvětlení oněch pojmů.
Proto ta radost. Radost nad anketou, která - jak všichni tušíme - nepohne planetou a nedonutí lidi číst... Avšak, i kdybych se měla radovat jen pro jednoho rodiče, dítě, člověka!, který se zamyslí nad sebou samým a kvůli zvědavosti, chtění se rozvíjet a nebo jen kvůli tomu, aby byl v obraze, zajde do knihkupectví a sáhne po "knize jeho srdce", pak se raduji oprávněně.
Viděla jsem první díl vysílání zmiňovaného pořadu... A pak, snad díky nedostatku času či absenci set-top-boxu, mi průběžné výsledky jaksi unikaly. Až nedávno jsem náhodou zhlédla finálový večer Knihy mého srdce. A jak se říká, spadla mi brada. Harry Potter? Stmívání?
Nemám nic proti čaroději Harrymu ani proti teenagerovským upírům. Naopak. Jak jinak donutit děti číst, než psát o tom, co je baví a zajímá? Na druhou stranu, možná až extrémisticky nesnáším "davové šílení". Ocitl by se Harry Potter či upíří sága na stupíncích vítězů nebýt jejich zfilmování? Jistě že ne. Ocitli by se tam za pár let, až ta lavina pomine? Neocitli. Vždyť se vraťmě v čase - pár let zpátky - a vzpomeňme si na Tolkienova Pána Prstenů. Kde ten se v žebříčku zatoulal?
Málem jsem se pohoršovala nad tím, jak se podobná (kvalitní, ale pomíjivá) literatura mohla do finále dostat. Kladla jsem si rozhořčené otázky, kam to spějeme a kde že se ztratili spisovatelé Národního obrození a jim podobní?
Ale pak jsem si přečetla článek v iDnes nazvaný "Kniha mého srdce není nic jiného než literární Český Slavík", jehož autorem je Ondřej Bezr.
A pravím: "Díky Ondro, někdy se člověk potřebuje nad sebou zamyslet." Ne, nebudu se pohoršovat nad výsledky ankety. Co jsem očekávala? Že se do finále dostane Joyceův Odysseus?
Hlásám velké PRO knihy propragovat, jsem ráda za každé slovo v médiích o nich zmíněné. Protože právě média dnešní dobu obrovsky ovlivňují. Proto, ať už anketa dopadla jakkoliv, díky za ni.
V médiích je v soušasné době diskutovaná národní anketa Kniha mého srdce. Anketa, nad jejíž existencí jsem se v minulosti zaradovala i veřejně, konrkétně v krátkém textu zde, na blogu. Zaradovala jsem se pro upřímnou a dlouhodobou lásku ke knihám, které jsou, jak z vlastních zkušeností získaných prací s dětmi vím, dnešní mládeží opomíjeny. Ať už díky televizi, díky počítači nebo různorodým možnostem zábavy, které se dnešním generacím nabízejí, je to škoda. A doufám, že souhlasit se mnou budou i nezarputilí čtenáři, číst se prostě musí. Naše průměrná slovní zásoba se rapidně snižuje, u dětí se čím dál častěji setkávám s otázkou "co to znamená?", a to nejsem typ člověka či učitele, který by používal nadměrné množství archaismů. Stačí vyslovit slova jako: "paralela", "sebestředný", "kompliment", "kompromis"... A už se nad hlavami malých (často bohužel i velkých) zvědavců hlásí několik ručiček, které se dožadují vysvětlení oněch pojmů.
Proto ta radost. Radost nad anketou, která - jak všichni tušíme - nepohne planetou a nedonutí lidi číst... Avšak, i kdybych se měla radovat jen pro jednoho rodiče, dítě, člověka!, který se zamyslí nad sebou samým a kvůli zvědavosti, chtění se rozvíjet a nebo jen kvůli tomu, aby byl v obraze, zajde do knihkupectví a sáhne po "knize jeho srdce", pak se raduji oprávněně.
Viděla jsem první díl vysílání zmiňovaného pořadu... A pak, snad díky nedostatku času či absenci set-top-boxu, mi průběžné výsledky jaksi unikaly. Až nedávno jsem náhodou zhlédla finálový večer Knihy mého srdce. A jak se říká, spadla mi brada. Harry Potter? Stmívání?
Nemám nic proti čaroději Harrymu ani proti teenagerovským upírům. Naopak. Jak jinak donutit děti číst, než psát o tom, co je baví a zajímá? Na druhou stranu, možná až extrémisticky nesnáším "davové šílení". Ocitl by se Harry Potter či upíří sága na stupíncích vítězů nebýt jejich zfilmování? Jistě že ne. Ocitli by se tam za pár let, až ta lavina pomine? Neocitli. Vždyť se vraťmě v čase - pár let zpátky - a vzpomeňme si na Tolkienova Pána Prstenů. Kde ten se v žebříčku zatoulal?
Málem jsem se pohoršovala nad tím, jak se podobná (kvalitní, ale pomíjivá) literatura mohla do finále dostat. Kladla jsem si rozhořčené otázky, kam to spějeme a kde že se ztratili spisovatelé Národního obrození a jim podobní?
Ale pak jsem si přečetla článek v iDnes nazvaný "Kniha mého srdce není nic jiného než literární Český Slavík", jehož autorem je Ondřej Bezr.
A pravím: "Díky Ondro, někdy se člověk potřebuje nad sebou zamyslet." Ne, nebudu se pohoršovat nad výsledky ankety. Co jsem očekávala? Že se do finále dostane Joyceův Odysseus?
Hlásám velké PRO knihy propragovat, jsem ráda za každé slovo v médiích o nich zmíněné. Protože právě média dnešní dobu obrovsky ovlivňují. Proto, ať už anketa dopadla jakkoliv, díky za ni.
Příspěvky
2 komentáře:
Taky bych to moc neřešil . Jemně nesouhlasím s tvým názorem , že Potterovi nějak výrazně pomohl film ... Co třeba anketa Zvíře mého srdce . Je koala hezčí než panda ? A proč ?
Mne zase Twilight nepřišel jako kvalitní knížka. Nezdá se mi že by mne to o něco obohatilo a to i Nabokov měl lepší angličtinu než překladatel - i když v tomhle případě to není jen vina překladatele. Přes první díl jsem se dostala relativně rychle, dokonce jsem se bavila, ale to je vše. Pottery jsem do 3.ho dílu uplně milovala, jelikož mám ráda všechny pohádky, hlavne Pullmanovi.
Okomentovat