neděle 7. prosince 2008

Šíleně "smutná" princezna

Kdo by neznal onu pohádku s Helenou Vondráčkovou a Vaškem Neckářem v hlavní roli? Pamatujete si scénu, kdy princezna musí nosit na krku rozdrcenou cibuli, aby plakala? A nevíte, kde bych ten náhrdelník mohla sehnat?

V nedávné době se mi stalo něco podivného. Ráno jsem se probudila a uvědomila jsem si, jak je na světě krásně. Ano, to se stává všem, že se jim podaří vstát pravou nohou, jenže mně to už zůstalo. Po celý den, po celý týden, celý měsíc, doposud... Připadala jsem si stejně důležitě jako Galileo Galilei, když objevil, že Země není placatá. Sám o tom byl naprosto přesvědčen a ať mu jeho tvrzení neustále někdo vyvracel, nenechal se.

Na světě se stále dějí špatné věci. Lidé se rozchází a zase schází, lidé se rodí a zase umírají. Je to veselé a smutné. Když jsem byla malá, táta říkal: "život je jako spirála, jednou jsi dole, jednou nahoře..."

Jenže co se mnou, když dolů ne a ne spadnout? Nedaří se mi v práci, směji se. Koukám na smutný film, směji se. Povídám si se zraněným přítelem, a místo toho, abych s ním plakala jako dřív, přesvědčuji ho, jak je ten život hezký. Když náhodou začnu plakat, pláču štěstím.

Ale vždyť to je skvělé!, mohl by si někdo, kdo naopak smutní, říci. Jenže život je jako spirála. A když jsem teď tak dlouho nahoře, nebude můj sešup dolů příliš prudký?

Pánové a dámy, čtete pozorně?! Od toho jsou úvahy, proto se tolik ráda vypisuji do světa, protože teprve až po sobě přečtu, co jsem zase vymyslela, si uvědomím, jak hloupý dokáže člověk být. Jsem šťastná. A místo toho, abych prostě byla šťastná, přemýšlím nad tím, co je na tom špatně.

"Aby byl člověk šťastný, musí mu ke štěstí stále něco chybět." (Helvétius)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

sorry za rejpání, ale byl to nastrouhanej křen:-))...TinkyWinky

Gabra řekl(a)...

To TinkyWinky: Copak já - největší odpůrce zeleniny - to můžu poznat?? :oD