Jak název obce napovídá, Kožušany-Tážaly byly kdysi dvěmi samostatnými obcemi. První písemná zmínka o obci Tážaly pochází už z roku 1078, kdy kníže Ota Olomoucký daroval obec benediktinskému klášteru na Klášterním Hradisku.
My jsme měly tu možnost navštívit Tážaly až skoro o tisíc let později. Otu Olomouckého jsme již nepotkaly, zato spoustu dalších zajímavých lidí ano.
Kožušany – Tážaly se pyšní zajímavou historií, ale také několika památnými místy. Kupříkladu tážalskou zděnou kapličkou se sousoším, na němž jsou vepsána jména místních padlých vojínů z 1. světové války. V Tážalech najdeme také sochu sv. Norberta, jež byla k obci převezena v 18. Století, a to z Klášterního Hradiska. Jako malá holka jsem měla ze sochy, už ani nevím proč – snad pro její noblesní osamocené umístění v polích, obrovský respekt. A sama bych se k ní, zvláště večer, jen tak nevydala. Pokud byste vy přeci jen chtěli vidět tuto obecní památku, musíte se vydat zapadlou zadní cestou směrem na Dubany. Na kožušanské návsi se nachází osmiboká kaple sv. Anny. Kousek nad ní stojí základní škola, dodnes sloužící zdejším žákům, na níž je k vidění památník obětem II. světové války.
Nemálo času jsme strávily povídáním si s tetou Majkou a babičkou Vlastou – to proto, abychom se dozvěděly zajímavé drby. Protože jak už to ve vesnicích bývá, ke každému slyšícímu se drby dostanou a každý (krom němého) je rychlostí blesku přenese dál. Účel splněn, drby jsme vyzvěděly, a to i osobách, jejichž jména slyšely jsme prvně. :o)
Dále jsme se vrhly na poznávání sportovní stránky obce, jak by ne. Vždyť známý obránce italského klubu Lazio Řím právě v Kožušanech nejen žil, ale také s fotbalem začínal. A tak jsme se vydaly do sportovního areálu s tělocvičnou, kde jsme si společně se sestřenicí Terezkou zaběhaly a zahrály si fotbal. Uznávám, že naše penalty by v případě diváků moc úspěchů neschytaly.
Za mírného sluníčka vydaly jsme se po veledůležitých místech obce, navštívily jsme prodejny potravin (dokonce všechny tři, které obec skýtá), poštovní úřad, vlakovou zastávku na trati Olomouc – Prostějov, autobusovou zastávku… a tak jsme poznaly celou infrastrukturu Kožušan – Tážal.
Když už jste návštěvníkem zmiňované vísky, není možné vynechat návštěvu Bistrobaru Marka Rozehnala. V domácí atmosféře tak můžete spatřit zarámované hadí kůže (Marek kdysi hady choval), ale samozřejmě také dresy Davida Rozehnala s podpisy hráčů české fotbalové reprezentace.
Když vylezl Oskar (pro neznalé lidové mluvy: když vysvitlo slunce), vypravily jsme se polní cestou ke splavu řeky Moravy, to abychom potěšily naše uši nepřeslechnutelným hučením vody a šuměním listoví. Ve splavu jsme se pobrodily, jako zamlada, a zavzpomínaly jsme tak na lov pstruhů holýma rukama (no dobrá, přeháním, to jsem si spletla s Otou Pavlem).
A tak skončily naše toulky hanáckým územím a odebraly jsme se až do podhůří Jeseníků. Ale o tom zase příště.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat