To takhle jednou přijdete domů, automaticky saháte po vypínači a ono nic. Letmý záblesk žárovky a její bleskurychlé vyhasutí prozradí, že se odebrala do věčných lovišť. Úsporná - neúsporná, ani ona nemůže žít věčně.
A tak prostě sáhnete po židli a žárovku vyměníte.
Tedy, doposud jsem si myslela, že to tak chodí...
Bylo už pozdě večer a já jsem neměla světlo (rozumějte baterku nebo lampu), kterou bych si na výměnu posvítila, a tak jsem nad úmrtím žárovky mávla rukou a jala se spát. Ostatně, ke spánku světlo není přeci nutné.
Následujícího dne jsem vstala někdy mezi ránem a polednem, tedy za toho nejlepšího světla na výměnu žárovky. Otevřela jsem svou zásuvku s nářadím a vítězoslavně z ní ulovila úspornou žárovku, nový zdroj světla na dlouhá budoucí léta. Než jsem se dopravila k lustru, můj pohled spočinul na vypínači. A sakra! Dala jsem ho zpátky do polohy vypnuto? Nebo nedala?
Marně jsem se snažila rozvpomenout si na hodiny fyziky. Jak poznám, zda je vypínač umístěn ve správné poloze? Asi jsme se to neučili. A vůbec - musí být pro výměnu žárovky vypínač vypnut? Asi jsme se to neučili.
Ze zamyšlení nad školními osnovami (teorii relativity k ničemu nevyužiji, zatímco lekce výměny žárovky by se mi hodila!) mě probudil spásný nápad. Vypnu pojistky! A tak jsem se odebrala do temné komory, kde se pojistky nachází. Jenže: když vypnu pojistky, jak je pak zapnu? Jediné okno mám na opačné straně bytu, denní světlo stěží dosahuje do kuchyně, natož do komory. Baterku nemám. Zapalovač! Vlastně, nemůžu tady škrtat zapalovačem, mým potížím s plynem podobná rizika nesvědčí.
Mobil! Posvítím si mobilem. Ještě že ty malé elektronické pomocníky máme.
Na asi třetí pokus se mi podařily vypnout pojistky. Tedy snad. Normálně bych si tuto domněnku ověřila rozsvícením světla. Jenže to teď nesvítí, ať jsou pojistky zapnuty nebo vypnuty. Zkusila jsem zapnout do zásuvky žehličku, nefungovala. Tak se mi to asi povedlo.
A teď se nějak dostat k lustru. Doprostřed pokoje jsem umístila mou jedinou chatrnou židli. Postavila jsem se na ní a zvedla ruku s žárovkou nad hlavu. K lustru mi zbývá ještě dobrý metr. Tak jinak. Židli jsem vrátila ke klavíru a na její původní místo jsem posunula stůl. Lépe řečeno - malý stolek. Postavila se na něj a zvedla ruku nad hlavu. Stoupla jsem si na špičky a natahovala prsty jak jen to šlo. (Pamatujete na protahování se v tělocviku? Učitelka nám vždycky říkala: "Ták, teď trháme jablíčka...") Jablíčko jsem neutrhla, žárovku jsem nepřišroubovala. Ještě půl metru.
Zkusím postavit židli na stůl. Ne, příliš to klouže. Zabila bych se ještě dřív, než bych vylezla nahoru. Tak nějakou krabici. Škoda, že nepiji pivo, pomyslela jsem si, bedna od piva by byla akorát. Už to mám, blesko mi hlavou: matrace! Každá přidá takových 15 cm a když dám na stolek všechny tři, bude to akorát. Na zkoušku jsem položila na stůl jednu matraci, vyzkoušela jsem na ni vylést, abych ověřila stabilitu stavby. Skvělé, ne dokonalé, ale dostačující. Matrace se pode mnou jen trošku zahoupala. Přidala jsem další dvě matrace a natěšeně lezla na "novou pevnost".
Jenže jedna matrace se houpala mnohem méně než matrace tři. Ani rovnovážné cviky z jógy mi nepomohly.
Vtipů na téma výměna žárovky bylo vymyšleno dost. Pořád je ale co vymýšlet. Stále je totiž čím (nebo kým?) se inspirovat.
A tak prostě sáhnete po židli a žárovku vyměníte.
Tedy, doposud jsem si myslela, že to tak chodí...
Bylo už pozdě večer a já jsem neměla světlo (rozumějte baterku nebo lampu), kterou bych si na výměnu posvítila, a tak jsem nad úmrtím žárovky mávla rukou a jala se spát. Ostatně, ke spánku světlo není přeci nutné.
Následujícího dne jsem vstala někdy mezi ránem a polednem, tedy za toho nejlepšího světla na výměnu žárovky. Otevřela jsem svou zásuvku s nářadím a vítězoslavně z ní ulovila úspornou žárovku, nový zdroj světla na dlouhá budoucí léta. Než jsem se dopravila k lustru, můj pohled spočinul na vypínači. A sakra! Dala jsem ho zpátky do polohy vypnuto? Nebo nedala?
Marně jsem se snažila rozvpomenout si na hodiny fyziky. Jak poznám, zda je vypínač umístěn ve správné poloze? Asi jsme se to neučili. A vůbec - musí být pro výměnu žárovky vypínač vypnut? Asi jsme se to neučili.
Ze zamyšlení nad školními osnovami (teorii relativity k ničemu nevyužiji, zatímco lekce výměny žárovky by se mi hodila!) mě probudil spásný nápad. Vypnu pojistky! A tak jsem se odebrala do temné komory, kde se pojistky nachází. Jenže: když vypnu pojistky, jak je pak zapnu? Jediné okno mám na opačné straně bytu, denní světlo stěží dosahuje do kuchyně, natož do komory. Baterku nemám. Zapalovač! Vlastně, nemůžu tady škrtat zapalovačem, mým potížím s plynem podobná rizika nesvědčí.
Mobil! Posvítím si mobilem. Ještě že ty malé elektronické pomocníky máme.
Na asi třetí pokus se mi podařily vypnout pojistky. Tedy snad. Normálně bych si tuto domněnku ověřila rozsvícením světla. Jenže to teď nesvítí, ať jsou pojistky zapnuty nebo vypnuty. Zkusila jsem zapnout do zásuvky žehličku, nefungovala. Tak se mi to asi povedlo.
A teď se nějak dostat k lustru. Doprostřed pokoje jsem umístila mou jedinou chatrnou židli. Postavila jsem se na ní a zvedla ruku s žárovkou nad hlavu. K lustru mi zbývá ještě dobrý metr. Tak jinak. Židli jsem vrátila ke klavíru a na její původní místo jsem posunula stůl. Lépe řečeno - malý stolek. Postavila se na něj a zvedla ruku nad hlavu. Stoupla jsem si na špičky a natahovala prsty jak jen to šlo. (Pamatujete na protahování se v tělocviku? Učitelka nám vždycky říkala: "Ták, teď trháme jablíčka...") Jablíčko jsem neutrhla, žárovku jsem nepřišroubovala. Ještě půl metru.
Zkusím postavit židli na stůl. Ne, příliš to klouže. Zabila bych se ještě dřív, než bych vylezla nahoru. Tak nějakou krabici. Škoda, že nepiji pivo, pomyslela jsem si, bedna od piva by byla akorát. Už to mám, blesko mi hlavou: matrace! Každá přidá takových 15 cm a když dám na stolek všechny tři, bude to akorát. Na zkoušku jsem položila na stůl jednu matraci, vyzkoušela jsem na ni vylést, abych ověřila stabilitu stavby. Skvělé, ne dokonalé, ale dostačující. Matrace se pode mnou jen trošku zahoupala. Přidala jsem další dvě matrace a natěšeně lezla na "novou pevnost".
Jenže jedna matrace se houpala mnohem méně než matrace tři. Ani rovnovážné cviky z jógy mi nepomohly.
Vtipů na téma výměna žárovky bylo vymyšleno dost. Pořád je ale co vymýšlet. Stále je totiž čím (nebo kým?) se inspirovat.
Příspěvky
2 komentáře:
jee ja to napsal k jinemu clanku takze jeste jednou : zarovku vymenis i po tme ne , nahmatas lustr vysroubujes starou a nasroubujes novou. Ad vypinac pokud to mas normalne zapojeny tak faze je na stredovym komtaktu a tam nedosahnes musela bys tam extra prstem. A pokud mas fazi na objimke nikto ti nekaze tam sahat drz zarovku za teleso/banku a vymnen ji ..........
Díky za radu... Leč co je pro jednoho jednoduché, může se zdát druhému složité. A navíc: podstata problému nespočívá ve tmě, ale ve výšce. Na žárovku nedosáhnu. Řešení jednoduché: pořídit se žebřík. Ale pro mě je jednodušší zatím tápat ve tmě. :o)
Okomentovat