Peřináč

Plánuji nový blog. Pořádný blog. Doménu 2. řádu (což znamená, že v adrese nebude již žádný blogspot), články předem promyšlené, ať už fakticky či stylisticky a profesionální design. Ať už jsem nebo nejsem jakkoliv inovativní, pokrok inovace vyžaduje. A já přeci jsem pokroková, no ne? (Zainteresovaní by asi rádi prohodili něco o mé nesnášenlivosti vůči elektronickým knihám, ale nechme to být, nemůžu být pokroková ve všech směrech).

A tak si dnes pročítám historické články zde, na starém a dobrém blogspotu a přemýšlím, co s tím? Vymazat, ponechat bez aktualizace, aktualizovat? A po celém dni, v jehož průběhu mi brouci již vyžrali mozek (to má být vtip odvozený od rčení "mám brouka v hlavě" - to kdyby to nebylo poznat), jsem konečně došla k závěru.

Jsem vůl (nebo kráva, ten vůl mi zněl přeci jen mírněji).

Jaké mazání? Kde by pak uvízly mé bezmyšlenkovité myšlenky? No právě. V hlavě. Jenže tam já si potřebuju sem tam uklidit. A věřte mi (stačí zeptat se mých rodičů), že já na úklid nikdy nebyla. To jsem vždycky takhle otevřela peřináč (v jistých krajích asi řečeno spíše peřiňák) a šup s bincem dovnitř. Jenže peřináč už nemám.