Ondra Bezr o anketě Kniha mého srdce

Tento blog byl doposud především prostorem pro mé "osobní výlevy". Většinou se neuchyluji k tomu, abych zde uveřejňovala texty někoho jiného (případně odkazy na ně), ani když narazím na článek velmi zajímavý, který bych ráda šířila dál. Ale dnes nemůžu jinak.

V médiích je v soušasné době diskutovaná národní anketa Kniha mého srdce. Anketa, nad jejíž existencí jsem se v minulosti zaradovala i veřejně, konrkétně v krátkém textu zde, na blogu. Zaradovala jsem se pro upřímnou a dlouhodobou lásku ke knihám, které jsou, jak z vlastních zkušeností získaných prací s dětmi vím, dnešní mládeží opomíjeny. Ať už díky televizi, díky počítači nebo různorodým možnostem zábavy, které se dnešním generacím nabízejí, je to škoda. A doufám, že souhlasit se mnou budou i nezarputilí čtenáři, číst se prostě musí. Naše průměrná slovní zásoba se rapidně snižuje, u dětí se čím dál častěji setkávám s otázkou "co to znamená?", a to nejsem typ člověka či učitele, který by používal nadměrné množství archaismů. Stačí vyslovit slova jako: "paralela", "sebestředný", "kompliment", "kompromis"... A už se nad hlavami malých (často bohužel i velkých) zvědavců hlásí několik ručiček, které se dožadují vysvětlení oněch pojmů.

Proto ta radost. Radost nad anketou, která - jak všichni tušíme - nepohne planetou a nedonutí lidi číst... Avšak, i kdybych se měla radovat jen pro jednoho rodiče, dítě, člověka!, který se zamyslí nad sebou samým a kvůli zvědavosti, chtění se rozvíjet a nebo jen kvůli tomu, aby byl v obraze, zajde do knihkupectví a sáhne po "knize jeho srdce", pak se raduji oprávněně.

Viděla jsem první díl vysílání zmiňovaného pořadu... A pak, snad díky nedostatku času či absenci set-top-boxu, mi průběžné výsledky jaksi unikaly. Až nedávno jsem náhodou zhlédla finálový večer Knihy mého srdce. A jak se říká, spadla mi brada. Harry Potter? Stmívání?

Nemám nic proti čaroději Harrymu ani proti teenagerovským upírům. Naopak. Jak jinak donutit děti číst, než psát o tom, co je baví a zajímá? Na druhou stranu, možná až extrémisticky nesnáším "davové šílení". Ocitl by se Harry Potter či upíří sága na stupíncích vítězů nebýt jejich zfilmování? Jistě že ne. Ocitli by se tam za pár let, až ta lavina pomine? Neocitli. Vždyť se vraťmě v čase - pár let zpátky - a vzpomeňme si na Tolkienova Pána Prstenů. Kde ten se v žebříčku zatoulal?

Málem jsem se pohoršovala nad tím, jak se podobná (kvalitní, ale pomíjivá) literatura mohla do finále dostat. Kladla jsem si rozhořčené otázky, kam to spějeme a kde že se ztratili spisovatelé Národního obrození a jim podobní?

Ale pak jsem si přečetla článek v iDnes nazvaný "Kniha mého srdce není nic jiného než literární Český Slavík", jehož autorem je Ondřej Bezr.

A pravím: "Díky Ondro, někdy se člověk potřebuje nad sebou zamyslet." Ne, nebudu se pohoršovat nad výsledky ankety. Co jsem očekávala? Že se do finále dostane Joyceův Odysseus?

Hlásám velké PRO knihy propragovat, jsem ráda za každé slovo v médiích o nich zmíněné. Protože právě média dnešní dobu obrovsky ovlivňují. Proto, ať už anketa dopadla jakkoliv, díky za ni.

Do A la Bonne Crepe v rue Grégoire de Tours

V jednom z předešlých článků jsem se zmiňovala o vynikajícím průvodci do Paříže, který sestává z tipů zpravodaje Českého rozhlasu a milovníka dobrých věcí Jana Šmída. Pokud se v průvodci budete zajímat o kapitolu "Kde se najíst", dozvíte se také o existenci ulice GRÉGOIRE DE TOUR, o níž Honza Šmíd říká: "Nevybírám konkrétní restauraci, ale celou ulici. Musíte se tu zastavit. Přímo v srdci St-Germain-des-Prés totiž najdete místo, kde se spolehlivě naobědváte či navečeříte za velmi příjemné ceny."

Pravda je, že Rue Grégoire de Tours minete jen těžko, pokud se budete procházet v centru Paříže, což se většinou na poznávacím výletě předpokládá. Ani my jsme se ulici nevyhnuli, právě naopak. A navzdory tipu Honzy Šmída, nám přineslo zmiňované místo různé, ba přímo kontrastní zážitky. Tak tedy - kam v Grégoire de Tours zajít a čemu se raději vyhnout?

Creperie

Díky článku Michala Sängera o palačinkárně v Rue Grégoire de Tours, měli jsme jasný cíl. Creperii (v českém znění palačinkárnu) A la Bonne Crepe, která podle Michala Sängera boduje nejen výbornou atmoférou, ale hlavně vynikajícími (rovnou před vámi připravovanými) palačinkami. Štěstí nám však při první návštěvě nepřálo a creperie A la Bonne Crepe měla zatažené rolety. A tak, s chutí na palačinku, jsme se vydali jen o pár metrů dál. Do palačinkárny s výrazným dřevěným žlutým obložením, která poutá svými velkými nápisy CREPERIE; SALADES. (Jaká škoda, že jsme si Michalův článek nepřečetli až do konce a ušlo nám tak nenápadné varování.)

Objednali jsme si každý slanou palačinku (galettes), jednu se slaninou, bramborem a kysanou smetanou, druhou se šunkou, sýrem a vejcem. Ačkoliv jsme seděli v příjemném prostředí a personál byl vlídný, zjistili jsme nemilou skutečnost. Kuchař měl palačinky již připravené dopředu, což se také projevilo na jejich chuti. Ohřívané palačinky mi připomínaly chuť pár dní starého chleba. Byly tužší a vcelku zbytečně doplněné o listy hlávkového salátu.

Nešlo však o nějaký způsob "jak natáhnout turisty", nehledejte v popisu palačinek nic nepoctivého. V creperii jsme byli právě v obědovém čase a také personál dostal hlad. Faktem je, že personál jedl z těch samých surovin a stejně připravované pokrmy, jako byly ty naše.

Co se celkového dojmu týče, zmiňované palačinkárně bych udělila průměrný počet hvězdiček. Za příjemnou cenu se rychle najíte v hezkém a vstřícném prostředí. Přičemž zdejší kulinářské umění vám neslíbuje žádný zázrak, zároveň však nebudete nepříjemně překvapení.


Creperie A la Bonne Crepe

Pokud bych ale měla vybírat mezi crepérií právě zmíněnou a tou nacházející se jen o pár metrů dál, ve stejné ulici, pak je mé doporučení jasné. Hledejte modré dřevěné obložení a creperii s názvem A la Bonne Crepe.

Restaurace, která je vyzdobená různými plakáty a suvenýry z Bretaně a Normandie, dýchá výjimečnou atmosférou. Proč Bretaň?

Slané palačinky, tzv. galettes, jsou totiž pilířem bretaňské gastronomie. Vyrábí se z pohankové mouky a jsou dochucovány různými slanými pokrmy. Ať už je to brambor, šunka, klobása, vejce, sýry... Palačinky sladké (u nás prozatím známější) nazýváme crepes. K jejich výrobě se používá mouka bílá a k dochucení sladké varianty pokrmů. Džem, med, čokoládové pomazánky, ovoce...

V A la Bonne Crepe vám udělají palačinku dle chuti, a to přímo před očima. Pult, na kterém se palačinky na speciálních plotýnkách připravují, je vám stále na očích a výrobu vámi objednané palačinky tak máte pod kontrolou. Čerstvost zaručena! A na rozdíl od předešle zmíněné palačinkárny je také chuť crepes i gellates mnohem jemnější, čerstvější a lepší. Ostatně, porovnejte chuť jakéhokoliv jídla čerstvě připravovaného a ohřívaného. Myslím, že rozdíl je nediskutovatelný.

Atmosféru skvěle doplnil i nápoj Cidre - tradiční perlivý nápoj z Normandie, který se vyrábí kvašením různých odrůd jablek, popřípadě i hrušek. V nabídce A la Bonne Crepe byl jak jablečný, tak hruškový Cidre, v provedení sladkém (cidre doux) i suchém (brut). Za zmínku stojí především to, že Cidre zde podávaný byl nepasterizovaný.

Jedním z našich největších zážitků z A la Bonne Crepe byl jednoznačně kuchař a majitel creperie v jedné osobě. Svérázný chlapík, co tenké palačinky tvořil rukou zkušeného a dozdoboval je vybranými surovinami v podobě různých obrazců. Mně byla přidělena palačinka s čokoládou ve tvaru srdce, spolusedící dostal sladkou palačinku ozdobenou hlavou MickeyMouse. Kuchař dokázal nadchnout celé osazenstvo, až jsem kolikrát měla pocit, že si celá restaurace povídá společně, a bylo jedno, že hosté byli různých generací či národností. Všichni hosté creperie - včetně majitele - žertovali a navzájem se popichovali, díky čemuž vznikla atmosféra téměř jako z filmu Mon oncle (atmosféra staré čtvrti), zkrátka milá, veselá, takřka rodinná.

A když už jsme u rodiny, palačinkárna A la Bonne Crepe původně rodinným podnikem byla. Otevřely si ji sourozenci Marie, Francine a Joseph - původem z Bretaně, a to už v roce 1942. Již zmiňovaný majitel restaurace (který zakoupil creperii asi před 15 lety) nám s nadšením ukazoval staré černobílé fotografie a stávající plotny či hořáky, to vše původní a zachovalé.



Právě v době, kdy jsme creperii denně a s neutuchajícím zapálením pro věc navštěvovali, zaučoval šéfkuchař a majitel o generaci mladšího kuchaře a zároveň, jak jsme byli obeznámeni, nového majitele podniku. Dle nadšení, které jsme na mladíkovi pozorovali, si ale dovoluji odhadovat, že A la Bonne Crepe svou atmosféru nepozbyde. Byla by to obrovská škoda...


V ulici Rue Gregoire de Tours jsme v průběhu naší dovolené stihli navštívit ještě další podnik. Bohužel si nepamatuji jeho název, restaurace je však první, na kterou narazíte, když do ulice vstoupíte z hlavního bulváru Saint-Germain (malá restaurace po levé straně). Dostali jsme obrovský hlad, bohužel už bylo ale před "odpolední zavíračkou". Ve zdejší restauraci nás však ještě přijali.

Arogantní Francouz, který nás obsluhoval, nám připravil tu nejdražší vodu, kterou na nápojovém lístku měli (i když jsme řekli, že stačí obyčejná bez bublinek). U vedlejšího stolu seděl dojídající francouzský pár, který dostal obyčejnou vodu v karafě.

Po celou dobu našeho oběda stál číšník téměř nad námi, jednu ruku v bok a podle jeho gest a mimiky soudě, stěžoval si kuchaři na pozdě příchozí hosty. Jídlo bylo velmi průměrné a atmosféra nepříjemná.

Ponaučení pro příště? Nevstupujte do restaurací před zavíračkou. Je třeba si včas uvědomit, že v Paříži je spousta restaurací otevřená od 12:00 do 14:00 a poté až od 18:00 hodin.

A la Bonne Crepe; 11, rue Grégoire de Tours, Paris
Tel: 01 43 54 60 74; Metro: Odéon

Milleme, Praha francouzská

Téměř každý návrat z dovolené s sebou přináší krutou srážku s realitou. Povinnosti, na které jsme vcelku snadno zapomněli při toulkách za poznáním, jsou zpět, a kolikrát v ještě větší - nakupené, míře.

A nejen to. Návrat do známých krajů znamená hlavně návrat ke stereotypu. A velmi snadno se dostaví stesk. Stesk po pohodové atmosféře, stesk po konkrétních místech, lidech, podnicích...

A když takhle trávíte 10 dní v Paříži, to pak nevíte, po čem by se vám mělo stýskat dříve. Po pěších mostech přes Seinu? Po stylových antikvariátech? Po francouzských vínech? Po creperiích, patisseriích s lahodnými zákusky nebo křupavých bagetách a sladkých croissantech rozplývajících se na jazyku? A přitom - termín příští dovolené je v nedohlednu... Tedy termín příští návštěvy Francie stejně tak.

Jakže je to přísloví? Když nejde Gabriela do Francie, musí Francie ke Gabriele?

Boulangerie - Patisserie - Café Milleme

Na konci července se na pražských Vinohradech, konkrétně na náměstí Jiřího z Poděbrad, zrodil podnik, který se hlásí k přívlastkům Boulangerie - Patisserie - Café (pekárna - cukrárna- kavárna).

Zatímco na Letné se s vyhlášenými cukrárnami roztrhl pytel, na Vinohradech pořádnou cukrárnu abys pohledal.

Ale dočkali jsme se. A Milléme, francouzská cukrárna, kavárna a pekárna, může díky svému sortimentu a výtečné kvalitě nejen směle konkurovat ostatním, ale především uspokojit nejeden mlsný jazýček. A čím že to?

Boulangerie

Pečivo, které je v Milléme k dostání, ať už sladké či slané, je vždy zaručeně čerstvé. Produkty k pekařské výrobě jsou dováženy přímo z Francie. Velká většina pečiva nebo zákusků je mimo jiné vyráběna z mandlového prášku nebo z lískových ořechů. Do budoucna by rádi v Milléme rozvinuli také výrobu z kaštanové mouky, která není u nás příliš obvyklá.

Nabídka pečiva nezaostává pouze na klasické bílé bagetě po francouzsku, k dostání jsou i různé druhy baget i chlebů, například s olivovou příchutí. Sortiment boulangerie je samozřejmě součástí jídelního lístku, ale je také určen k nákupu s sebou. Těm, co marně volali po křupavé bagetce, je tak konečně dopřáno.

V žádné pekárně nesmí chybět ani pečivo sladké. A to by mi byl francouzský podnik nemít na pultě, krom jiného sladkého pečiva, ošatku plnou croissantů. Pokud jste – stejně jako já – fanoušky tohoto nadýchaného potěšení, jistě dobře víte, jak dokáží být croissanty v různých provedeních odlišné.

Croissant v Milleme je vynikající. A v porovnání s mnoha dalšími českými croissanty, které jsem měla příležitost ochutnat, se skví na vrcholu pomyslného žebříčku. Nadýchaný, rozplývající se na jazyku a „tak akorát upečený“ (s nepřipáleným povrchem, jak je v mnoha pekárnách k vidění).



Patisserie

Čerstvé dezerty, při jejichž přípravě se mísí tradiční francouzské receptury s moderní inovací, jsou jedním z největších lákadel v Milléme, vypadají totiž nádherně a jen letmý pohled na ně vzbuzuje velká chuťová očekávání. Jsou však naplněna?

Nejen to, jsou překonána. Veškeré dezerty, které jsme zatím v Milléme ochutnali mají pár společných jmenovatel. Jsou lehké, nadýchané, jemné, však zároveň chuťově výrazné.

V mnoha cukrárnách stačí ochutnat jeden jediný zákusek a dostavuje se pocit „k prasknutí“, dezerty jsou zbytečně těžké. V Milléme se drží hesla: zkoušet lehčí receptury. Dávají tak zákazníkovi příležitost ochutnat více a posedět déle.

Z dezertů, které jsme zatím měli možnost ochutnat bych mohla doporučit jeden vedle druhého: Tartelette origine – vynikající dezert z 80% čokolády, dezert Juliet složený z mangové a čokoládové pěny zdobený čokoládovými plátky, Riviere je již od pohledu lehký a chutný zákusek z pěny z vlčího máku, výrazný Litchisan , jak již název napovídá, obsahuje pěnu z litchi, piškot, mandlové těstíčko a jahodovou polevu. A v neposlední řadě kousek koláče Tarte aux Poires s hruškami a mandlemi.



Café

Co se týče sortimentu kávy, Milléme nabízí různě připravené kávy ze 100% Arabicy, případně směs Arabicy a Robusty (80% a 20%). Zajímavostí v jídelním lístku je káva nesoucí jméno podniku – Milléme, ke které dostanete také tři malé zákusky.

Na výběr je po celý den také výběr obložených sendvičů, které připravují až po samotném objednání zákazníka, nedostává se vám tak do rukou obložená bageta z regálu (o níž jinde nikdy nevíte, jak dlouho tam stála), nýbrž čerstvá, přímo z kuchyně. My jsme ochutnali sendvič s parmskou šunkou, rajčaty a okurčičkami. Opět se potvrdila kvalita čerstvé chutné bagety, a nejen jí.


V nabídce se nacházejí také Quiche - slané koláče z Francie. Nechybí soufflé, saláty ani omelety. Z omelet jsem otestovala tu s šunkou a sýrem a příjemně mě překvapilo, že se, jak je dle mých zkušeností zvykem, omeleta nekoupala v oleji. Byla nadýchaná, lehká a bez chyby.

Zajímavostí Milleme, které si nejde nevšimnout, je také juice bar fungující na systému "zamlžování". Čerstvé ovoce je uloženo ve speciálním regálu, ze kterého fičí pára, ta udržuje ovoce v čerstvém stavu. Ochutnejte sklenici čerstvého džusu, nebudete zklamáni.


A na co se můžete do budoucna těšit? Majitelé (a obsluhující kavárny v jednom) nám prozradili, že do budoucna plánují zakomponovat do výroby dezertů i japonský křen Wasabi, přijít na své by si měli také milovníci makronek (francouzských macaronů, o nichž jsem básnila v jednom z předešlých článků).

A možná, že se do budoucna dočká svého i přítel, který v našich krajích marně hledá chutný croque-monsieur nebo croque-madame. Protože jak to tak vypadá, v Milléme se stereotypu nedočkáme. Naštěstí právě naopak.

Kdykoliv jsme zatím kavárnu - cukrárnu - pekárnu Milleme navštívili, mezi hosty, kteří si zpříjemňovali den dobrým jídlem, jsme měli možnost vidět také Francouze. No není to záruka kvality?

Boulangerie - Patisserie - Café Milleme; Nám. Jiřího z Poděbrad 4, Praha
Tel: 223 00 22 74; PO - NE: 7:30 - 21:00

P.S. Hádanka na konec: Pokud si stejně jako my lámete hlavu nad tím, jaký význam skrývá francouzské slovíčko „Milleme“, pak je to jeden z důvodů navíc, proč byste měli podnik navštívit (a zeptat se). Tak schválně, přijdete na to? Kdo jako první správně odpoví, toho zvu na vynikající croissant do nového podniku, který má dle mého velký potenciál. Do Milleme.