"Tak už se zastav. Stále něco zapomínáš, co můžeš poplést, popleteš... Tak už si to přiznej, není to stářím, ale úkoly, co sis na sebe navalila!" pravil mi včera internetový horoskop.
V horoskopy věřím. Pokud vezmeme v úvahu měsíc, rok a hodinu narození. Ale věřit v internetové obecné horoskopy? Že by všichni vodnáři světa něco zapomínali a všechno pletli? Ále, mávla jsem nad tím rukou. Náhoda!
A pak jsem šla spát.
V noci jsem měla děsivý sen:
"Dobré ráno, vítám vás na tréninku obchodních dovedností. Mé jméno je Gabriela Sedláčková a dnešním i zítřejším dnem vás budu provázet," pravila jsem ke skupince účastníků školení.
"Cože? To jako že mám celé dva dny trávit s tebou? Tak to teda ne!" vzbouřil se jeden z účasníků. A ostatní se k němu přidali.
Vzbudila jsem se vprostřed noci hrůzou: proboha, já si nenatočila budík! Promnula jsem si oči a na mobilu jsem navolila čas buzení: 5:45. A znovu usnula.
Když mi budík zvonil, měla jsem pocit, že jsem spala 5 minut. Vyskočila jsem z postele, zamotala se mi hlava. Studenou sprchou a velkým hrnem kafe jsem se alespoň trochu probrala a k oblékání jsem si - jako každé ráno - pustila Snídani s Novou. Odebrala jsem se do koupelny namalovat si cosi, co se bude přibližovat neunavenému obličeji. A když jsem si málem vypíchla oko řasenkou, zaslechla jsem hlas teleschopingového "hrdiny" Horsta Fuchse.
"Vždyť už musí být po šesté, jaktože neběží Snídaně s Novou?" pomyslela jsem si a v duchu zanádavala na nespolehlivost komerční televize.
Oblečená, namalovaná, vyžehlená (rozumějte vlasy, oblečení já většinou nežehlím), sbalila jsem kabelku a notebook, obula si lodičky a vyrazila směr tramvajová zastávka. Vchod domu byl zamčený, hm, neobvyklé. Nu což, zalovila jsem v kabelce pro klíče a překážku č. 1 překonala.
Venku bylo nezvyklé ticho. Jako by Praha spala. Na rozespalé náladě mi to nepřidalo, naopak. Když jsem došla na tramvajovou zastávku a v okolí ani živáček, přemýšlela jsem, zda ještě nesním. A vzpomněla jsem si na obraz z filmu Vanilkové nebe, kde Tom Cruise zažíval podobně krušné ráno. Zjistil, že je na světě sám. Jenže Tom Cruise spal, já ne.
Tramvaj dlouho nejela. Podivné, měla by jezdit každé čtyři minuty. Dala jsem si do uší sluchátka a nechala se ukolébat deskou Ivy Marešové & 999. Devítka, konečně! Nastoupila jsem do téměř prázdné tramvaje a po cestě si opakovala, jak uvedu dnešní školení.
I Anděl, takové business centrum, zel prázdnotou. "To zas bude den!" pravila jsem rozpačitě sama pro sebe a nakrčila nos, jak to vždycky dělávám, když mám náladu zalést do postele a utéct před světem.
Recepční v práci, jako každého rána, mile pozdravili. Kancelář byla zakódovaná. No jo, jak jinak, vždyť je sedm, ostatní dorazí asi za hodinu. Po zadání kódu mne signál vpustil dovnitř. Postavila jsem vodu na kafe a zapla svůj notebook. Rozklikla jsem si horoskop - tak co chytrého mi poví dneska?
Horoskop byl dnes výjimečně chytřejší než já. Hlásal totiž: Horoskop na neděli 15. 3. 2009.
Neděle?
Neděle!
Nakrčila jsem nos a hurá domů, pod peřinu.
V horoskopy věřím. Pokud vezmeme v úvahu měsíc, rok a hodinu narození. Ale věřit v internetové obecné horoskopy? Že by všichni vodnáři světa něco zapomínali a všechno pletli? Ále, mávla jsem nad tím rukou. Náhoda!
A pak jsem šla spát.
V noci jsem měla děsivý sen:
"Dobré ráno, vítám vás na tréninku obchodních dovedností. Mé jméno je Gabriela Sedláčková a dnešním i zítřejším dnem vás budu provázet," pravila jsem ke skupince účastníků školení.
"Cože? To jako že mám celé dva dny trávit s tebou? Tak to teda ne!" vzbouřil se jeden z účasníků. A ostatní se k němu přidali.
Vzbudila jsem se vprostřed noci hrůzou: proboha, já si nenatočila budík! Promnula jsem si oči a na mobilu jsem navolila čas buzení: 5:45. A znovu usnula.
Když mi budík zvonil, měla jsem pocit, že jsem spala 5 minut. Vyskočila jsem z postele, zamotala se mi hlava. Studenou sprchou a velkým hrnem kafe jsem se alespoň trochu probrala a k oblékání jsem si - jako každé ráno - pustila Snídani s Novou. Odebrala jsem se do koupelny namalovat si cosi, co se bude přibližovat neunavenému obličeji. A když jsem si málem vypíchla oko řasenkou, zaslechla jsem hlas teleschopingového "hrdiny" Horsta Fuchse.
"Vždyť už musí být po šesté, jaktože neběží Snídaně s Novou?" pomyslela jsem si a v duchu zanádavala na nespolehlivost komerční televize.
Oblečená, namalovaná, vyžehlená (rozumějte vlasy, oblečení já většinou nežehlím), sbalila jsem kabelku a notebook, obula si lodičky a vyrazila směr tramvajová zastávka. Vchod domu byl zamčený, hm, neobvyklé. Nu což, zalovila jsem v kabelce pro klíče a překážku č. 1 překonala.
Venku bylo nezvyklé ticho. Jako by Praha spala. Na rozespalé náladě mi to nepřidalo, naopak. Když jsem došla na tramvajovou zastávku a v okolí ani živáček, přemýšlela jsem, zda ještě nesním. A vzpomněla jsem si na obraz z filmu Vanilkové nebe, kde Tom Cruise zažíval podobně krušné ráno. Zjistil, že je na světě sám. Jenže Tom Cruise spal, já ne.
Tramvaj dlouho nejela. Podivné, měla by jezdit každé čtyři minuty. Dala jsem si do uší sluchátka a nechala se ukolébat deskou Ivy Marešové & 999. Devítka, konečně! Nastoupila jsem do téměř prázdné tramvaje a po cestě si opakovala, jak uvedu dnešní školení.
I Anděl, takové business centrum, zel prázdnotou. "To zas bude den!" pravila jsem rozpačitě sama pro sebe a nakrčila nos, jak to vždycky dělávám, když mám náladu zalést do postele a utéct před světem.
Recepční v práci, jako každého rána, mile pozdravili. Kancelář byla zakódovaná. No jo, jak jinak, vždyť je sedm, ostatní dorazí asi za hodinu. Po zadání kódu mne signál vpustil dovnitř. Postavila jsem vodu na kafe a zapla svůj notebook. Rozklikla jsem si horoskop - tak co chytrého mi poví dneska?
Horoskop byl dnes výjimečně chytřejší než já. Hlásal totiž: Horoskop na neděli 15. 3. 2009.
Neděle?
Neděle!
Nakrčila jsem nos a hurá domů, pod peřinu.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat