Vrtačku nebo lodičky?

Před několika měsíci mi bouchla televize. Naštěstí mám známého opraváře, a tak ji znovu uvedl do provozu.

Pár týdnů poté se mi rozbila trouba, hřeje jen zespodu, ale co?! Vždyť peču jednou za uherský rok.

Asi o dva týdny později se mi rozbila karma. Byla jsem bez teplé vody po několik týdnů, dokud nepřišel pan plynař a neopravil ji. Však teplou vodu jsem si užila jen pár týdnů. Pak karma začala hořet. Má pohotová mladší sestra, které jsem volala jako by nic - však pak jsem se rozplakala, že možná vyhodím do povětří půlku Žižkova - zavolala plynařskou pohotovost. Prý všimnout si toho o pár hodin později, říkal pan z pohotovosti, mohla bych skončit zle.

Dnes ráno jsem si chtěla udělat topinku. Topinkovač jsem zapnula do zásuvky, plátek chleba vložila do topinkovače a topinkovač jsem příslušným tlačítkem uvedla do provozu (tak se to přeci dělá, ne?). Rána - modrý plamen - kouř - tma.

Vyhodila jsem pravděpodobně pojistky v celém bytě, ale nemůžu přijít na to, jak je znovu nahodit. Navíc v komoře, kde krabice s pojistkami je, je ohromná tma a kde já bych vzala baterku?! A tak jsem po hmatu všechny ty páčky u pojistek posunula nahoru a zase dolů a nic to nepomohlo. Vzdávám se!

Přiznávám, jsem nepraktická a neschopná ženská! A co je proti tomu epizoda s kartáčky na zuby?

Zítra si koupím knihu Jak se stát kutilem za den (vsadím se, že nějaká taková existuje) a pak si půjdu koupit baterku, šroubovák a vrtačku.

Jen se budu muset vyhýbat obuvi, kde jsem si vyhlédla zlaté lodičky, velkým obloukem. Abych nemusela při každém pomyšlení na vrtačku zaplakat.