středa 30. prosince 2009

Kultura se neškrtá!

Nenávidím brouky.
Opravdu nesnáším rajčata nebo majonézu.
Nemám ráda davové šílenství.
A vadí mi lidé, kteří tvrdí: "Nemáme na kulturu." A že jich je!

Mám pár špatných vlastností. Vlastně ne špatných, přímo příšerných!
Jsem vztahovačná, pohodlná, roztržitá a bojím se změn. Ale především mám tendenci opravovat svět a kecat druhým do života. A přitom sama moc dobře vím, že můj vysněný svět je natolik subjektivní, že by se v něm líbilo asi jenom mně.

A přesto! Stojím si za tím, že bez kultury se žít nedá. A jsem si jistá, že kultura obohacuje, formuje osobnost a přispívá ke kvalitnímu životu. A lidé, kteří mi tvrdí, že můžou kvalitně žít i bez kultury, asi nikdy nepochopím. Ostatně, nemůžeme všechno na světě chápat.

Ale budu raději za přítele, který mi otevřeně řekne: "Já bez kultury žiji rád", než za takového, který se opakovaně vymlouvá: "Já bych kulturně žil rád, ale nemám na to."

Vždyť kulturou může být procházka, kultura je výlet do lesa nebo na hory, kulturou jsou výstavy zdarma umístěné na různých místech naší republiky. Kulturou je přečtená kniha, kulturou je divadlo. A znám spoustu jedinců, kteří by po přečtení poslední věty protestovali: "Ale vždyť divadlo je tolik drahé, do divadla si dnes mohou dovolit chodit pouze střední a vyšší vrstvy."

A tak si dovolím upozornit na to, že existují takzvané malé scény, kde jsou divadelní představení mnohem levnější, než na scénách velkých, však nikoliv méně kvalitní. Existují amatérské divadelní soubory, které hrají často zdarma nebo za pár korun.

Ale ani profesionálové nejsou nikomu odepíráni. Uvedu zde pár zkopírovaných vět ze stránek úspěšných městkých divadel pražských:

Každý někdy může ztratit práci a dostat se tak do tíživé finanční situace. V takových okamžicích šetří, kde se dá a jako první zvažuje výdaje na kulturu a zábavu. Pro takové případy přicházejí Městská divadla pražská s projektem Kultura se neškrtá! Každému, kdo předloží potvrzení o nezaměstnanosti s razítkem z úřadu práce a občanský průkaz, poskytneme vstupenky na představení za 20 Kč do 2. cenové zóny. Na jedno potvrzení s sebou můžete přivést až dvě děti.

Já vím, že nikdy nebude konec výmluvám (vždyť já mám výmluvu na každou práci), vím taky, že můj pohled na věc je často subjektivní, ba dokonce vím, že někdy mé články vyznívají příliš nafoukaně... A tak to prosím berte aktuálně s nadsázkou.

P.S. Což neznamená, že přestanu lidem kecat do života. Choďte do divadla!

pátek 4. prosince 2009

Peřináč

Plánuji nový blog. Pořádný blog. Doménu 2. řádu (což znamená, že v adrese nebude již žádný blogspot), články předem promyšlené, ať už fakticky či stylisticky a profesionální design. Ať už jsem nebo nejsem jakkoliv inovativní, pokrok inovace vyžaduje. A já přeci jsem pokroková, no ne? (Zainteresovaní by asi rádi prohodili něco o mé nesnášenlivosti vůči elektronickým knihám, ale nechme to být, nemůžu být pokroková ve všech směrech).

A tak si dnes pročítám historické články zde, na starém a dobrém blogspotu a přemýšlím, co s tím? Vymazat, ponechat bez aktualizace, aktualizovat? A po celém dni, v jehož průběhu mi brouci již vyžrali mozek (to má být vtip odvozený od rčení "mám brouka v hlavě" - to kdyby to nebylo poznat), jsem konečně došla k závěru.

Jsem vůl (nebo kráva, ten vůl mi zněl přeci jen mírněji).

Jaké mazání? Kde by pak uvízly mé bezmyšlenkovité myšlenky? No právě. V hlavě. Jenže tam já si potřebuju sem tam uklidit. A věřte mi (stačí zeptat se mých rodičů), že já na úklid nikdy nebyla. To jsem vždycky takhle otevřela peřináč (v jistých krajích asi řečeno spíše peřiňák) a šup s bincem dovnitř. Jenže peřináč už nemám.