Gabrasite

Oslava letních prázdnin s Celé Česko čte dětem

2011-06-23T08:29:00.001+02:00

Malí i velcí, normální i abnormální, milovníci i odpůrci čtení... jste zváni!

Tátové v sukni

2011-03-13T18:38:00.001+01:00

V posledních letech se roztrhl pytel s "maminkovskými weby". Jsem ten typ, kterému biologické hodiny tikají už od patnácti a s dětmi trávím veškerý svůj volný čas. Přesto mám "maminkovských webů" plné kecky. Obzvlášť těch, kde se rozmohly diskuze, v níž je používán "maminkovský jazyk", kterému ne zcela každý může porozumět. "Bejbísek", "těhulka", "manža". Děti se většinou neoslovují jmény,

Petice proti nezodpovědným majitelům psů

2010-08-05T15:47:00.003+02:00

Mám ráda psy. Ba ne, já přímo miluju psy! Celé mládí jsem měla psy, mí rodinní příslušníci mají psy a až jednou dospěji do věku, kdy budu natolik zodpovědná, abych dokázala vychovat psa, jednoho takového člena rodiny si pořídím. Psi jsou totiž, narozdíl od většiny jejich majitelů, prima. To jsem se jednoho dne takhle rozhodla jít ven. Ven z bytu. Je naprosto nepodstatné, jaký byl můj cíl cesty (

Flaneur

2010-08-02T12:49:00.005+02:00

Ráda bych všechny své čtenáře informovala o spuštění nové webové stránky www.flaneur.cz. Stránky jsou stále „ve výstavbě“, je před námi ještě pořádně dlouhá cesta. A právě i z toho důvodu budu ráda, když se na cestu vydáte společně se mnou. Je přeci známo, že cesty lépe ubíhají ve společnosti. Ačkoliv dřív byl „flâneur“ pojem spíš pro samotáře, myslím, že moderní flâneur by měl být tvor

Než dojde ke svatbě

2010-06-10T18:26:00.002+02:00

Ještě, že nejsem chlap. Nechtělo by se mi čůrat ve stoje, nemohla bych bez posměšků ostatních brečet a především... čekalo by mě žádání o ruku. To musí být děs - vyslovit tu větu a čekat, zda mě holka odmítne či ne. Vymyslet něco originálního, abych podpořil pozitivní odpověď a vědět, že když to neudělám, bude mi to vyčítáno celý život. Poslední dobou se v mém okolí nějak roztrhl se svatbami

Neumím být Facebook kamarádkou

2010-04-17T12:53:00.002+02:00

Mám profil na Facebooku. Už roky. Založila jsem si ho ze dvou důvodů, za prvé: kvůli testu tehdy nové služby, které se měla podobat jistá česká stránka, na které jsem spolupracovala; za druhé: protože měl Facebook obrovský potenciál v informovanosti a virálním marketingu. Facebook mi mnohé dal. Díky němu jsem narazila na spoustu uměleckých skupin (divadelních, hudebních a jiných souborů),

Petice pro podporu pravidelných farmářských trhů

2010-04-10T20:35:00.002+02:00

Vítání jara odstartovalo nejen prvními slunečními paprsky, pučením stromů a záhonků, ale také projektem pražských farmářských trhů. Pilotní farmářský trh byl odstartován na Praze 6, na Vítězném náměstí a zúčastnilo se ho přibližně 15000 lidí. Další farmářský trh byl realizován před pár dny v Klánovicích a nezůstal pozadu. Trhy, na nichž mají návštěvníci možnost vidět a zakoupit čerstvé

Vše nejlepší, post-ite!

2010-04-09T23:59:00.002+02:00

Post - it, jedna z nejúžasnějších vychytávek mého života, slaví již třicáté narozeniny... Všechno nejlepší! Deset důvodů, proč miluji post-it: 1. Bločky post-it jsou recyklovatelné 2. Jejich velikosti, tvary, barvy i provedení jsou nejen hezké, ale i praktické 3. Post-item lze označit vše, naprosto vše! 4. Není větší radosti, než nalést ráno na pracovní stole vzkaz od šéfové: "Děkuji

Takový malý "čekšmejd"

2010-03-13T22:23:00.001+01:00

Návod k přípravě bezvaječných nudlí jako přílohy: Český návod: Nudle vložte do teplé vody, nechte stát 2 minuty, vodu zceďte a nechte okapat. Nudle pak můžete používat jako přílohu ke smažení, jako špagety nebo přílohu k masům, rybám atd. Slovenský návod: Rezance vysypte do horké vody a nechajte stať po dobu 3 minút. Potom rezance sceďte. Poďla chuti pridajte sol´, korenie a sojovu omáčku,

Dortohody

2010-02-19T15:47:00.002+01:00

Vzpomínáte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Asi tak to vypadá, když vařím dort já. Nedávno jsem dávala do trouby jednoduchý jablečno - tvarohový koláč, na kterém se "nedá nic zkazit". Proč tedy přítel po deseti minutách volal: "Nesmrdí tady něco" a o pár vteřin později vytahoval z trouby koláč nikoliv jablečný, ale uhelný... ? Naštěstí je svět o protikladech. Žijí na něm holky a kluci, z

Kde jste, pane Špačku?!

2010-02-11T20:11:00.000+01:00

... aneb, jak se maminka roznítilaMám moderní rodiče, kteří surfují po internetu den co den, ba dokonce si se mnou dopisují na ICQ, používají e-mail v mobilu a aby toho nebylo málo, dokonce i blogují.Maminčin blog spočívá především v receptech. V receptech, na kterých jsme se sestrou vyrostly a které zbožňujeme. Znáte to "nejlépe chutná u maminky". A tak, když jednou za čas vtrhnu na prostory

Tak trochu umírat

2010-01-07T11:53:00.001+01:00

Francouzské přísloví říká: "Loučit se - toť trochu umírat". A má recht.Tři roky jsem měla možnost pracovat pro společnost, kterou tvořily stovky úžasných lidí. Ne proto, že snad jsou těmi nejlepšími v oboru, ani nepokládám za tolik důležité to, že jsou emancipovaní, učenliví, přátelští... Ale především, byli sví.Lidé, kteří se nebojí ani v pracovní době projevit přirozeně, sednout do kruhu,

Kultura se neškrtá!

2009-12-30T10:27:00.001+01:00

Nenávidím brouky.Opravdu nesnáším rajčata nebo majonézu.Nemám ráda davové šílenství.A vadí mi lidé, kteří tvrdí: "Nemáme na kulturu." A že jich je!Mám pár špatných vlastností. Vlastně ne špatných, přímo příšerných!Jsem vztahovačná, pohodlná, roztržitá a bojím se změn. Ale především mám tendenci opravovat svět a kecat druhým do života. A přitom sama moc dobře vím, že můj vysněný svět je natolik

Peřináč

2009-12-04T16:34:00.000+01:00

Plánuji nový blog. Pořádný blog. Doménu 2. řádu (což znamená, že v adrese nebude již žádný blogspot), články předem promyšlené, ať už fakticky či stylisticky a profesionální design. Ať už jsem nebo nejsem jakkoliv inovativní, pokrok inovace vyžaduje. A já přeci jsem pokroková, no ne? (Zainteresovaní by asi rádi prohodili něco o mé nesnášenlivosti vůči elektronickým knihám, ale nechme to být,

Ondra Bezr o anketě Kniha mého srdce

2009-10-20T13:25:00.000+02:00

Tento blog byl doposud především prostorem pro mé "osobní výlevy". Většinou se neuchyluji k tomu, abych zde uveřejňovala texty někoho jiného (případně odkazy na ně), ani když narazím na článek velmi zajímavý, který bych ráda šířila dál. Ale dnes nemůžu jinak.V médiích je v soušasné době diskutovaná národní anketa Kniha mého srdce. Anketa, nad jejíž existencí jsem se v minulosti zaradovala i

Do A la Bonne Crepe v rue Grégoire de Tours

2009-10-11T20:08:00.000+02:00

V jednom z předešlých článků jsem se zmiňovala o vynikajícím průvodci do Paříže, který sestává z tipů zpravodaje Českého rozhlasu a milovníka dobrých věcí Jana Šmída. Pokud se v průvodci budete zajímat o kapitolu "Kde se najíst", dozvíte se také o existenci ulice GRÉGOIRE DE TOUR, o níž Honza Šmíd říká: "Nevybírám konkrétní restauraci, ale celou ulici. Musíte se tu zastavit. Přímo v srdci

Milleme, Praha francouzská

2009-10-04T21:30:00.003+02:00

Téměř každý návrat z dovolené s sebou přináší krutou srážku s realitou. Povinnosti, na které jsme vcelku snadno zapomněli při toulkách za poznáním, jsou zpět, a kolikrát v ještě větší - nakupené, míře.A nejen to. Návrat do známých krajů znamená hlavně návrat ke stereotypu. A velmi snadno se dostaví stesk. Stesk po pohodové atmosféře, stesk po konkrétních místech, lidech, podnicích...A když takhle

Dospělí si prý nehrají

2009-09-25T20:28:00.000+02:00

Blíží se čas vánoční. Ano, jsem trochu v předstihu, dokonce větším, než bláznivé výlohy ještě bláznivějších obchodních domů, které začnou již každým týdnem rozsvicovat světýlka a vyhrávat vánoční koledy... Ale přesto: blíží se čas vánoční. A já se počínám setkávat s otázkou: "Co si přeješ pod stromeček?"Ať je ta otázka jakkoliv nežádoucím klišé, já ji zbožňuju. Proč? Protože jindy v roce mi není

Kafe v Paříži? Na stojáka!

2009-09-22T17:54:00.000+02:00

(na fotografi: Espresso z kavárny Relais Odeon; Café au lait z La grisette)"Neinformovaný turista - špatný turista." Toť můj vlastní citát. Než vyrazíme na poznávací zájezd, dovolenou či jen cestu pro pobavení, je třeba zjistit spoustu informací. (Samozřejmě, ne zcela vždy. Odjakživa jsem obdivovala blázny - odvážlivce, kteří vzali batoh se spodním prádlem na ramena a stopem se vydali do neznáma

Ladurée, macaronový ráj

2009-09-21T19:08:00.000+02:00

Když jsme společně s přítelem před cestou do Paříže sestavovali itinerář, co všechno musíme (a především chceme) na naší cestě podniknout, v harmonogramu nemohly chybět podniky, jež se chlubí věhlasnými francouzskými macarony... Díky přítelovu trpělivému studiu zahraničních webových stránek, potažmo blogu cukráře Davida Lebovitze, přibyly v průvodci vlastní výroby také tři pobočky podniku

Do Paříže jedině se Šmídem

2009-08-23T12:41:00.000+02:00

Která holka nesní o Paříži?Francouzky byly vždy (alespoň v amerických filmech) prezentovány jako femme fatale, úspěšné ženy, které se nebojí vyrazit do společnosti ve výstředním kousku oděvu. Dámy každým coulem, jež se umějí nosit a klidně si pod triko nevezmou podprsenku.Snad každé díte mé generace vnímalo Paříž jako cosi nestoudného (bohémové, Absint, spousta prostitutek, síťované punčochy,

Birlibán. Jaképak je to jméno?

2009-07-25T23:26:00.000+02:00

"Birlibán, Birlibán. Jaképak je to jméno? Uslyšíme snad pohádku o kouzelníkovi? Nebo o princi Birlibánovi? Anebo je to kouzelná průpovídka? Ale ne. Nebudeme čarovat."Těmito slovy začíná Eduard Petiška svou knihu o klukovi jménem Birlibán, se kterým prožijete spoustu neobyčejných příhod. A že se nebude čarovat? No, já bych si dovolila nesouhlasit.Totiž kouzlo, to je to příhodné slovo pro Petiškova

Nesnesitelná radost bytí

2009-07-22T08:17:00.000+02:00

Můj bráška má pět let.To malé miminko, co jsem před léty spatřila prvně v porodnici a zamilovala se do něj, vyrostlo v blonďatého hyperaktivního kluka, který by svou energií předčil veškeré příbuzenstvo.Protože mi nebylo dáno, abych v jeho "slavné první půlkulatiny" byla s ním, zatelefonovala jsem mu."Pábinto, já jsem dostal k nalozeninám velitý tunely! Plo auta a vláčty, musíš se na ně pžijet

Subjektivník opět v provozu

2009-07-15T10:55:00.000+02:00

13. 7. (no není to krásné datum?) byl opět uveden do provozu kulturně-publicistický deník Subjektivník. Zaplesalo mi srdíčko, jako bych se z dlouhé dovolenkové cesty vrátila domů.Když jsem přibližně prosinci roku 2006 napsala vydavateli - Radimu Pavlíkovi první e-mail, netušila jsem, jakým odrazovým můstkem bude. Odrazovým můstkem k čemu?Zanedlouho tomu budou tři roky, kdy jsem pro Subjektivník

Být tak baletkou

2009-07-09T09:48:00.000+02:00

Všichni máme přání. Přání nevyslovená a přání vyslovená. Je mezi nimi velký rozdíl.Ta vyslovená přání jsou totiž (alespoň u mne) splnitelná, ta nevyslovená, to jsou jen sny. Takové ty "kdybych měla Arabelin prsten, přála bych si..." Světový mír, aby celá moje rodina byla zdravá, abych nikdy nezestárla, přečíst všechny knihy na světě, mít velkou vilu, psa, bazén, džíp a hodinky s vodotryskem a tak

Kam se poděl hrníček?

2009-07-08T14:25:00.000+02:00

... aneb hurá!, jsem pořád dítěJsem infantilní. A spousta lidí to na mě nesnáší. Že pláču, když někdo praskne nafukovací balónek. Že mojí největší touhou je koupit si "Barbínu" a vybavit jí domeček pro panenky. Že místo "rozumných" knih se stále vracím k pohádkám. Že si hlasitě (a několikrát denně) zpívám lidové písničky z dětství a odříkávám básničku "Polámal se mraveneček, ví to celá obora..."

Zaklínadlo DPT

2009-06-23T14:00:00.000+02:00

Když byla přibližně před rokem spuštěna aplikace umožňující objednávání přestupní jízdenky na MHD v Praze prostřednictvím SMS (ve tvaru DPT poslané na telefonní číslo 902 06 26), pravděpodobně jsme si my, ani tvůrci aplikace, nedokázali představit, co tajemné zaklínadlo DPT způsobí.Ono "tajemné zaklínadlo" se za jistý čas odtajňovalo, obzvlášť pražským obyvatelům. Ale zpočátku, když byla aplikace

Paradox mé spisovatelské kariéry

2009-06-02T10:15:00.000+02:00

Jaký paradox!Jsem nejúspěšnější (rozumějte nejčtenější) "spisovatelka" právě v období, v němž nepíši, nebo lépe řečeno nepublikuji.Od 1. května až dodnes - tedy již celý měsíc - se na mém blogu neobjevilo jediného článku. A "má křivka sledovanosti" (jak Google Analytics praví) vzrůstá. Což pro mne znamená jediné: čím déle nebudu publikovat, tím víc bude moje popularita narůstat. :o)Máte štěstí (

Jak jsem ztrácela na významu

2009-04-30T12:07:00.000+02:00

Kolem 20. 4. jsem po dlouhé době zkontrolovala statistiky návštěvnosti mého blogu. Tedy v překladu: otevřela jsem si Google Analytics, abych se jako většinou potěšila pohledem na stoupající křivku návštěvnosti. A co se nestalo!Křivka nestoupala, ale klesla, a to velmi strmě. Totiž na nulu.Celé tři dny nikdo nenavštívil můj blog? Celé tři dny se ani jeden uživatel internetu nezajímal o moje slovní

Kam do "luxusní restaurace"? Na Kampu!

2009-04-23T12:07:00.000+02:00

"Kam na oběd?" Otázka, jež zní denně naší kanceláří.Stereotypní čína je sice jistotou, ale někdy je nutné vybočit ze stejných vod. A ačkoliv je Smíchov přeplněn pohostinskými zařízeními k prasknutí (nebo spíš protože je Smíchov přeplněn pohostinskými zařízeními k prasknutí), je někdy nad lidské síly si vybrat. A to ani nemluvím o tom se dohodnout.Jídla, na kterých plave přepálený tuk, zakouřené

A teď babo raď!

2009-04-17T15:09:00.000+02:00

Rozhodla jsem se stát dospělou (alespoň trochu). A protože moje nedospělost se projevuje především roztržitostí, nespolehlivostí a nepraktičností, tedy vlastnostmi, které jsou mé povaze tolik blízké, první krok k dospělosti je: dát životu řád.A jak takový krok vypadá? Tak především - nejen že vlastním, ale také používám diář. Nepřečtené e-maily označuji černou barvou, ty, co je nutné pracovně

Nejsem on-line mašina

2009-04-16T16:07:00.000+02:00

Vážení přátelé, příbuzní a známí...Prohlašuji, že za faktem, že nejsem 24 hodin denně on-line se neskrývá žádná pesimistická úvaha.V posledních dnech se čím dál častěji setkávám s smskami, maily či slovními "osočeními" typu: "Žiješ ještě vůbec?" nebo "Ty se mi vyhýbáš, že mi neodpovídáš na sms?" či "Ty ses se mnou přestala bavit a hodláš mě bojkotovat všemi možnými způsoby?" nebo "Nechci Tě

Kubaštovy poklady

2009-04-08T16:36:00.000+02:00

... aneb chlouba úspěšným lovemMé koníčky bývají často časově omezené. Umím se se svými hobby rozloučit stejně tak rychle, jako jim přijít na chuť. Kdysi jsem sbírala známky. Starala se o "žížalí farmu", každé ráno v šest hodin si šla zaběhat, kradla v hospodách pivní podtácky...Však je jeden koníček, který mi vydržel.

Kniha mého srdce

2009-04-06T22:28:00.000+02:00

V roce 2003 přišla televizní stanice BBC s ohromným nápadem. Uvedla pořad s názvem The Big Read, který si kladl nelehký úkol - nejen najít nejoblíbenější knihy všech čtenářů, ale také podnítit diváky k četbě. Zní to paradoxně - televize podněcuje diváky k četbe (tuhle větu zveršovat, je to oxymóron jako vyšitý :o)).Však nápad to byl - alespoň mně - velmi sympatický. A nejednou jsem sáhla po

U studánky

2009-04-03T23:12:00.000+02:00

V obývacím pokoji bylo útulno. Do naprostého ticha občas zazvonily pletací jehlice. Babička si v duchu počítala hladce obratce a po každé další desítce - to aby se zase nespletla - koukla zpod brýlí na Sabinku. Sabinka se ani nehnula. Seděla jako přišitá. Babičku napadlo: "Jestli já jsem tu naši holku nepřipletla k tomu svetru!" A v duchu se zasmála. Vzpomínala, jaké byla zlobivé dítko. Vůbec ne

Varování nemocným

2009-04-01T23:23:00.000+02:00

Když takový workoholic omarodí, je to vlastně zadostiučinění jeho neposlušnosti (přecházení všemožných viróz, nepřiměřený spánek, neumění "vypnout").Ale když takový workoholic omarodí ve dnech své dlouho plánované dovolené, je to pěkná "křivárna".Protože si ale uvědomuji, že nespravedlnost kterou děláme, a ta, kterou sami trpíme, není vážená na týchž vahách (řekl Ezop), zkusila jsem se netvářit

Můj táta Čapek

2009-03-29T18:38:00.000+02:00

Kdyby se mne někdo ptal na tři "věci", které můj táta miluje, bez rozmýšlení bych odpověděla: dobrou hudbu, dobré jídlo a své dvě dcery (taky dobré, samozřejmě). A kdyby se mě ptali na tři "věci", které táta rád nemá, věděla bych zcela určitě: Helenu Vondráčkovou, lež a obalismus. Ptáte se "co to je?" Ještě nedávno bych vám odpověděla: "Podívejte se do slovníku!"Tatínek v nás odmala vychovával

Krupicová kaše jako od maminky

2009-03-27T20:43:00.000+01:00

Když vám okolnosti vrazí rtuťový teploměr do podpaží, naženou vás pod peřinu a na noční stolek přistaví "kápezetku" v podobě všemožných léčiv, kapesníčků, čaje a medu, i sebevětší silák zatouží po "maminčině pohlazení".Co by udělala maminka být mi blíž? Podala by mi plyšového králíčka. Uvařila by jen pro mne voňavý mátový čaj. Přečetla by mi Hrubínovy říkanky. A připravila by mi tu

Červené lodičky

2009-03-25T18:47:00.000+01:00

Už od mala měli rodiče problém nahnat mě a sestru do postele. "Spát? To je nuda," říkávaly jsme. A říkáváme dodnes. A tak se někdy podařilo, že pro jiné děti zakázané filmy byly mým večerníčkem.Jednoho večera dávali film, v němž měla hlavní hrdinka sytě červené lodičky. Nevím už, zda vykonávala nejstarší řemeslo nebo prostě měla jen červené lodičky, ale vzpomínám, že to všechny okolo pohoršovalo.

Kamarádka z tramvaje

2009-03-24T19:53:00.000+01:00

Jen co jsem poslala chřipku do patřičných mezí, našla si ke mne cestu viróza. Ne, že bych nevítala hosty s otevřenými dveřmi, ale milá virózo, přišla jsi v ten nejnevhodnější čas. Nafouklé uzliny, bolavý krk a malátné tělo - copak takhle se má trávit dovolená, která mi měla v pátek začít? Zrušila jsem všechny naplánované aktivity - Febiofest, výstavy, divadlo, dovolenou na Moravě... a smířila se

Aforismus

2009-03-23T23:59:00.001+01:00

K aforismu je třeba hluboké myšlenky. Nejspíš proto je tento mým prvním a zároveň posledním.

Když nám chřipka otevře oči

2009-03-20T16:02:00.000+01:00

Celé tři dny jsem strávila doma. Jak pobuřující! Marně jsem bojovala s chřipkou. Horečka mě vehnala pod peřinu. Dokážete si představit, co je to proležet více než 60 hodin? Za okny jako by se prostřídala všechna roční období. Svítilo slunce, bylo zataženo, pršelo, padal sníh... Z chodby se k mým uším linuly nejrůznější "tóny". Zvonek střídal zvonek, vrzání dveří bylo nahrazeno mnohými zvuky

Neděle?

2009-03-15T15:30:00.000+01:00

"Tak už se zastav. Stále něco zapomínáš, co můžeš poplést, popleteš... Tak už si to přiznej, není to stářím, ale úkoly, co sis na sebe navalila!" pravil mi včera internetový horoskop.V horoskopy věřím. Pokud vezmeme v úvahu měsíc, rok a hodinu narození. Ale věřit v internetové obecné horoskopy? Že by všichni vodnáři světa něco zapomínali a všechno pletli? Ále, mávla jsem nad tím rukou. Náhoda!A

Zn. hledá se houpačka

2009-03-12T19:04:00.000+01:00

Slunce svítilo na dvorek. Asfalt bublal pod nátlakem jeho paprsků a listy stromů se ani nehnuly. Jako by se vzduch zastavil.Babička okopávala záhonky a děda posedával na stoličce. Kouřil fajfku.Co bych jen mohla podniknout?Až bude děda zalévat záhony, budu nenápadně pobíhat po zahradě a až dědu vyprovokuju, zaleje mě taky.Řekne jako vždycky: "Ále, nějaká kytička nám tady neposedně pobíhá po

Oslava MDŽ

2009-03-09T14:12:00.000+01:00

... aneb začalo to nevinně a skončilo ve víněV roce 1909 se vzbouřili newyorské švadleny a jaly se stávkovat. Nejspíš je ani ve snu nenapadlo, že díky tomuto se bude po další desetiletí slavit tzv. Mezinárodní den žen, den bojující za rovnoprávnost, spravedlnost a mír. O pár let později bylo ustáleno datum, které Den žen zastupuje. 8. března. Shodou náhod slaví v tentýž den v České republice

Na stole toast...

2009-03-05T00:41:00.000+01:00

Na stole toast, ve váze dahliaa hlásají nám z rádiaže dneska bude zataženoCo ty na to, moje ženo?Zamyslela se na vteřinua zavelela: zpět pod peřinu!

Jak jsem nevyměnila žárovku

2009-02-21T19:04:00.000+01:00

To takhle jednou přijdete domů, automaticky saháte po vypínači a ono nic. Letmý záblesk žárovky a její bleskurychlé vyhasutí prozradí, že se odebrala do věčných lovišť. Úsporná - neúsporná, ani ona nemůže žít věčně.A tak prostě sáhnete po židli a žárovku vyměníte.Tedy, doposud jsem si myslela, že to tak chodí... Bylo už pozdě večer a já jsem neměla světlo (rozumějte baterku nebo lampu), kterou

Proč ženy dávají jména předmětům?

2009-02-14T01:29:00.000+01:00

(... aneb zamyšlení nahlas)"Stejně asi nikdy nepochopím touhu žen dávat předmětům jména," reagoval kamarád na můj pokus pojmenovat hudební nástroj.Ženy že dávají předmětům jména? Zamyslela jsem se. A pak jsem si vzpomněla na sestřinu kytaru (nebo kytaráka?) Edieho, na maminčino auto Berušku, na můj klavír - Tolouse... Dokonce jsem si pojmenovala knihovny. Jedné říkám Feng a druhé Šuej.Nedávno mi

Šlapou po mně...

2009-02-07T23:02:00.001+01:00

Šlapou po mně, jako bych nebyla vidětJako bych splynula s chodníkemA další důvod, proč je nenávidět:brání mi napít se - deštníkemNěkdy bych ráda měla ústaa všechno jim řekla, pěkně zhusta"Vy holomci, šlapte si do jiné kaluže!"

Tak trochu jiný nákup

2009-02-04T21:42:00.000+01:00

Nebylo mi ještě ani "náct", když jsem po nedělích pomáhala rodičům za pultem a přispěla jsem tak ke krmení hladových krků spoluobyvatel naší malebné vesničky. Obchod se smíšeným zbožím, bistrobar, hračkářství... Prostory, v nichž jsem vyrůstala. A jakožto správňácká holka z obchodnické rodiny jsem stávající maloobchodníky oproti masovým obchodním centrům vždy podporovala. Avšak bohužel jen

GPS

2009-01-27T15:18:00.001+01:00

Červená. Oranžová. Zelená. … Řadím na jedničku a vydávám se doprava, jak můj blinkr doposud napovídal. Další křižovatka za mnou, jsem zase o kus dál. Přede mnou se táhne dlouhá rovinná cesta, to se dobře pojede, říkám si a přidávám na plynu. Opírám se a pevněji svírám volant, to je má příprava na pořádný rozjezd, jak fyzická, tak psychická. Jezdím ráda rychle, protože to se ve

Jak (ne)překonat jazykovou bariéru

2009-01-22T20:21:00.000+01:00

Stála jsem frontu u pokladny, frontu, která bývá s marketingovými povánočními slevami mnohem delší, než fronty v období jiném. A ačkoliv, jakožto netrpělivý jedinec, nesnáším fronty, dnes mi to nevadilo, naopak. Stala jsem se totiž svědkem vtipné scény, kterou bravurně sehrály paní prodavačka a slečna nakupující. To, co se odehrálo před mýma očima, mi připomnělo sehrané scénky ze zábavných

To se prostě stává

2009-01-17T11:57:00.000+01:00

Když se mi asi před dvěma týdny začala rozpadat domácnost pod rukama, říkala jsem si: to se prostě stává...Rozbil se mi toastovač, prostě se jednoho dne přestal zapínat. Použila jsem ho asi třikrát, možná právě proto, už ho nebavilo jen tak ledabyle ležet ve skříni.Pokazil se topinkovač. Zatímco jsem pozorovala opékající se krajíc chleba, modře se v něm zablýslo a už se nikdy znovu neuvedl do

Tříkrálová

2009-01-07T00:30:00.000+01:00

V noci na tři králykdy mi na okno napsal mrázna dobrou noc ledový vzkaztři sny se mi zdály1.V tom prvním jela jsem vlakemtou nejlepší třídoua posvěcenou křídoubyla jakýms žebrákemnapsána na kupé tři písmenaCo to jenom znamená?2.Druhý sen byl o žalářikde byla jsem - nevím proč - vězněnav samotě tamních stěn zněla věčná ozvěna„jen pohleď vzhůru, hvězdáři!“Skrz mříže jsem vzhlédla vzhůruabych

Jak na Nový rok...

2009-01-02T23:53:00.000+01:00

Pověry... Je jich spousta. Nechoď pod žebříkem, nejez drůbež první den v roce, nepiš na Štědrý den zamilovaný dopis... atd. Sama nedokáži říct, zda pověrčivá jsem či ne, jsou pověry, které mě dohání k šílenství a odpovídám na ně stylem: "Co to je za pověru? Kdybych všechny dodržovala, nemohla bych pak dělat nic!" Ale jsou pověry, ve kterých jsem vyrůstala.Nikdy se nestalo, že bych první den v

PF 2009

2008-12-31T20:55:00.000+01:00

Za všechno můžou pastelky

2008-12-29T20:54:00.000+01:00

Po pár dnech, strávených u rodičů, kde se slovu sport rovná celodenní válení se u krbu (tedy né, že by rodičové byli lenoši, to jen já tady maminčiným obskakováním zlenivím až běda), mě popadlo být tvůrčí. Tvůrčí o něco víc, než jen zasednout k počítači a napsat povídku, vždyť od počítače jsem se po celé vánoční svátky nehla. Budu malovat, popadla mě spásná myšlenka. Myšlenka na malbu mě nepopadá

Až zazvoní zvoneček...

2008-12-25T16:47:00.000+01:00

Vánoční téma hýří všemi médii, měla bych se přidat také já, věrný milovník svátků, které mi již od dětsví připadají kouzelné.Když mě dědeček brával o Štědrém dni na zahradu a společně jsme čekali na padající vánoční hvězdu, to byly chvíle, které dnes již nic nenahradí. Chvíle u štědrovečerní večeře, kdy jsme z obýváku slyšeli, jak se otevírá okno a šustění balícího papíru - to Ježíšek skládal

Přání kanibalky

2008-12-25T05:04:00.000+01:00

Můj milý, když dovolíšpřisednu si k tobě blížNa tvé rty obtisknu rtěnku rudoua až tvé oči hořet vášní budoupřevážu ti je kusem hadruAž budeš se sápat po mém ňadruruce ti svážu za zádaa tvá věčně vášnivá náladastoupne zase výšuvidíš!Přelepím ti páskou ústato abys mi pěkně zůstalnehybný, slepý a němý...Nejde o vlastnosti, co na ženských se cení?Posypu si tě solí, smím?A pak tě celého - láskou - sním

Cestovní horečka

2008-12-17T17:11:00.000+01:00

Hlava se motá, svět se točíslzami zalité očimžourají do monitoruMůj mozek dnes - bezesporu - není sto kloudné myšlenkyMotám se mezi písmenky a prsty ťukám namátkou -- tak tvoří se řádek za řádkoua poněkud smysl postrádáTak jako šachová rošádazabrání útoku na králetak táhnu já teď troufalesvou věží před své veličenstvoA žádám vás, milé obecenstvonesnažte se o pochopenímých slov, v nichž smysl

Bajky a ponaučení

2008-12-15T01:13:00.000+01:00

Po letech jsem se vrátila k četbě bajek. A na konci každého krátkého, leč poučného příběhu, se musím pousmát. Snad není příběhu, ve kterém bych se nenašla. Ano, většinou se nacházím v těch zvířatech hloupých, kterým z příběhu vyplývá ponaučení.Již na základní škole jsem znala definici pojmu bajka. Proč mi už tenkrát nedošlo, že jejich četba by měla být mým každodenním chlebem? Možná bych pak

Pojďte pane, budeme si hrát

2008-12-13T17:16:00.000+01:00

Často slýchávám: "Kéž bych byl zase dítětem, kéž bych se vrátil do dětství, to bylo bez starostí" nebo "Ach, ta příšerná mládež, žádné problémy to neřeší a přitom nadělá takový bordel!"Nedávno jsem v tramvaji byla svědkem výstupu. Starší paní nastoupila a protože dva mladé kluky automaticky nenapadlo uvolnit jí místo, začala křičet: "No to je ta dnešní mládež! Podívejte se všichni, jak si tady ti

Jak se pozná trenér

2008-12-13T04:23:00.000+01:00

Usedla jsem v tramvaji na prázdné červené sedadlo (ostatně, kdo by si sedal na obsazené sedadlo, že?) a počala jsem si prohlížet pohádkovou knížku s ilustracemi Jiřího Trnky. Špatně se mi listovalo, a tak jsem si svlékla kožené rukavice.Po chvíli jsem pociťovala neustavičný pohled, a tak jsem zvedla hlavu k osobě stojící nade mnou. Muž středního věku sledoval se zaujetím pohádkovou knihu. Usmála

Šíleně "smutná" princezna

2008-12-07T07:00:00.000+01:00

Kdo by neznal onu pohádku s Helenou Vondráčkovou a Vaškem Neckářem v hlavní roli? Pamatujete si scénu, kdy princezna musí nosit na krku rozdrcenou cibuli, aby plakala? A nevíte, kde bych ten náhrdelník mohla sehnat?V nedávné době se mi stalo něco podivného. Ráno jsem se probudila a uvědomila jsem si, jak je na světě krásně. Ano, to se stává všem, že se jim podaří vstát pravou nohou, jenže mně to

Dopis, co se obvykle dává za okno

2008-12-02T00:11:00.000+01:00

"Nakresli mi něco," prosila mě dnes v práci Lenka, kolegyně a kamarádka. "Nakresli?" nechápala jsem. Lenka mi podávala šedivé papírové desky: "Nakresli mi něco na ty desky, chci k nim mít osobní hezkej vztah a budou pro mě hezčí, když mi na ně něco nakreslíš," pověděla. V rozpacích jsem vzala desky do rukou, položila si je na stůl a snažila se skrýt potěšení. Šedivé desky budou Lence milejší s

Pohádky o Mirečkovi

2008-11-30T01:42:00.000+01:00

Čím jsme starší, tím víc vzpomínek máme… Existují vzpomínky, které vyprchají, než usneme, existují ale i takové, které se nám uchovají napořád. Vrátí se kdykoliv chceme, možná po letech trochu zkreslené.Někdy jsou krásné, jindy smutné… ať tak či tak, vyvolávají v nás pocity, které jsme cítili tenkrát, když se to stalo. Tenkrát, když jsme byli mladší, krásnější a nevinější…Byla jsem mladá, byla

Dialogy duše a knihy

2008-11-08T17:23:00.002+01:00